Way to my heaven.

<20>

Vadim se ode mě s úsměvem odtáhl, tak jsem se na něj taky usmála a dělala jsem, že je vše v pořádku. Po skončení akce mě odvezl domů autem, protože tam jsem jela s Honzou. Chybí m-.. Ne! Nebudu na něj myslet. Je to sice jen *pohled na hodinky* pět hodin, ale musím se přes to dostat. Bože, zním jako nějaká třináctka.. (omlouvám se třináctkám!:D). Když jsem vystoupila z auta, uviděla jsem před domem tašku. Zatím co jsem si vytahovala z kapsy klíče, pomalu jsem k ní došla a všimla si dopisu, který na ní ležel. Klekla jsem si k ní a dopis zvedla. 'Amy❤' bylo napsané na vrchu, mně moc dobře známým písmem. Uvnitř bylo jenom Nech si to vysvětlit. Prosím. Miluju tě. Zavolej mi. Prosím. -H. Po tvářích mi tekly slzy a já jsem se zhroutila na schod před mým malým domečkem. Hned ke mně někdo doběhl, podle vůně jsem poznala, že Vadim, vzal mě do náruči, z rukou mi vzal klíče a odemknul. Vešel, skopnul ze sebe boty a odnesl mě do obýváku, kde mě položil na gauč a konejšil v náručí. Tohle mi chybělo..
A po chvílí jsem usnula..
•Vadim•
Usnula mi v náručí. Je tak roztomilá. Mám až chuť jí pol-.. Ne. Ne Vadime dnes se s ní rozešel přítel, nech ji, ať si udělá v citech jisto. Konečně jsem se rozhodl pro správné řešení a protože spala a skoro z gauče padala, tak jsem ji ještě chvilku nechal ležet, abych její ložnici nemusel hledat i s ní v náručí. Prošel jsem asi tři pokoje a uviděl jsem dveře s ozdobným nápisem 'Ložnice'. Blahopřeju Vadime, dostal ses na první místo blbečků v tomhle městě. No.. Ve městě asi ne, ale v ulici určitě. Dveře jsem pootevřel a pro jistotu nakoukl dovnitř, jestli těmi cedulkami lidi jen neprankuje. Opravdu to jako ložnice vypadalo, takže jsem dveře nechal otevřené a běžel jsem pro ni dolů. Pořád spala, asi ji celý ten výstup vyčerpal. Vzal jsem ji, zkontroloval zavřené dveře v předsíni a vydal jsem se s ní na výpravu za nalezením ložnice. Jsem retard a geek, sakra.. zasmál jsem se svým myšlenkám. Nohou jsem dveře od ložnice trošku nakopl, aby se pootevřely víc a potom jsem je už jen odstrčil ramenem. Došel jsem k posteli, kde jsem Amy položil. Má na sobě jeany, bundu, mikinu a tričko, v tom se upeče a ještě se jí bude ležet nepohodlně. Měl bych ji svléknout. Dělejme, že představa že bych jí svlékl až do spodního prádla se mnou nic nedělala.. Takže pro její i moji jistotu jsem jí sundal jen bundu s mikinou a jeany. Všechno oblečení jsem pohodil na židli a jelikož jediné, na co jsem myslel, bylo že leží se mnou ve stejné místnosti, jenom v tílku a spodním prádle, rozhodl jsem se, že se porozhlídnu po jejím pokoji. Vedle dveří měla pracovní stůl, na kterém ležel její notebook. Když jsem ho chvíli pozoroval, otevřel jsem ho a obrazovka se rozsvítila. Na zamykací ploše měla koláž fotek jí a Honzy, po odkliknutí jsem nemusel zadávat heslo, tudíž jsem se hned dostal na plochu, kde měla fotky jí a všech YouTuberů ze snapchatu. Přišlo mi to hezké, měla tam i fotku se mnou, na které vypadala úžasně. Amy v posteli se začala hýbat, takže jsem urychleně zaklapnul obrazovku a sedl jsem si na židli. Naštěstí, po chvilince se zase zastavila a v klidu spala dál, což pro mě znamenalo pokračování v prohlídce pokoje. Vedle stolu byla skříň s oblečením, ta mě moc nezajímala, ale za ní byla polička. Tam měl hodně, hodně papírů. Vzal jsem první kopu, sednul jsem si na židli a začal jsem je zkoumat. Bylo v nich všechno. Obrázky, portréty, písně, básně, slohovky nebo prostě jenom stovky slov na papíře. Pár jsem si jich pročetl a prohlédl. Zrovna jsem měl rozečtenou jednu povídku na téma Pán prstenů, když se začala doopravdy probouzet, přičemž jsem jí jen rychle načmáral vzkaz, popadl jsem svou hrstku papírů, narychlo jsem ji hodil do poličky a utíkal jsem, co mi nohy stačily. Ani jsem nevěděl proč, ale to, že jsem u ní byl přes dvě hodiny a jenom četl v jejích papírech, by ji asi vyděsilo. Takže jsem popadl boty, jen v ponožkách jsem vběhl do auta, zabouchl jsem dveře a odjel jsem.
≈Amy≈
Nemám nejmenší tušení, co se stalo a kdo byla ta osoba, která bouchla dveřma. Od rozhovoru s Ondajem a Vaďákem si nic nepamatuju. Kdo byl u mě doma? Nevzal něco?! Rychlým pohybem jsem se zvedla z postele a začala jsem obcházet pokoj, zda je vše, kde má být. Počítač, v pohodě, ve skříni je oblečení, moje polička s papíry je v pořádk-..Cože? Ty papíry jsou posunuté, obrácené a trochu skrčené. Vzala jsem prvních pět, které byly tak nešetrně hozené dovnitř a začala jsem je pročítat. První, básně, normální. Druhý, povídka, Pán prstenů, v pohodě. Třetí, pouhé slova. Pomalu jsem je projížděla očima, když tu jsem uviděla něco, co jsem rozhodně nepsala já. Písmo je roztřesené, šikmé, bylo to psané ve spěchu mojí modrou prupiskou.
Omlouvám se, jsem asi pošuk, nic se nestalo, usnula jsi na mě, tak jsem tě odnesl do pokoje. Měj se.- V.

Citátis? Šéfis? Syfilis? (Jen jeden člověk pochopí..❤)
Možno áno,možno nie. Keď napíšem áno, tak si vymýšľám. Keď napíšem nie, klamem. Vyber si.

Jen +- 900 slov,okay.. Dneska už víc nedám a chci to vydat brzo,takže..
Slizíkuju vás.
Jste nejlepší, děkuju že jste slečny!❤