Way to my heaven.

<17>

Sen..
Křik. Hluk. Nadávky. Strach. Úzkost. Bojím se všeho kolem mě. Všude je tma. Věc, které se bojím nejvíc. Tedy jako druhé. První je samota a ta je tu se mnou. Ticho a tmu prořízne kužel světla a křik. Nadávky jen sílily a já jsem šla se sklopenou hlavou. Osmá třída. Byla jsem zamilovaná do největšího borce školy. Která holka nebyla? Ale on mě jen využil. Vyvezl mě do kina a když jsme se vraceli, chtěl se "muchlovat", jak řekl. Já jsem nechtěla, odmítla jsem ho. Ale to mu bylo jedno. Vůbec mu na nikom nezáleželo a už vůbec ne, na nějaké malé cuchtě. Chtěl si jen užít. A taky si užil. Znásilnil mě a když jsem se zmítala, dal mi facku. Když se udělal, odvezl mě před dům a vykopl z auta. A já jsem se nezmohla na víc, než se doplazit před dům. Tam jsem usnula. A já, naivka, jsem si ho další den omlouvala. Věřila jsem, že to pro něj něco znamenalo, i když se ke mně choval jako k socce. Celé mi to běželo před očima. Musela jsem to sledovat znovu. Nemohla jsem to zastavit a přestat. Všechna ta bolest.. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že se nedokážu pořezat? Nedokážu, protože jsem to dělala v tu dobu. V jednu chvíli jsem pozorovala bolest v mém životě a v druhé jsem nemohla odtrhnout oči od krvácejících ran na mých rukou. Stále se mi chtělo plakat, ale nemohla jsem..
×3.osoba×
Chlapec se probudil, kvůli házení osoby vedle něj, třepání jiného těla a vzlykům. Ihned si uvědomil, že je to Amy a pláče. Trhaně se nadechovala a vzlykala dál. Zkoušel na ní mluvit a budit ji, ale nešlo to. Po chvíli se rychle vyzvedla do sedu, společně s výkřikem a pláčem.
×Amy×
Vystřelila jsem do sedu a nemohla se utišit. Jediné co jsem cítila, bylo tělo, do kterého jsem narazila a ruce, které se obmotaly kolem mého pasu. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi, přitiskla se k němu, jak nejvíc jsem mohla a promáčela mu tričko. Hladil mě na zádech a šeptal mi do ucha, že jsem s ním a že už je dobře. Já jsem jenom stále opakovala jeho jméno. On říkal, že je vše v pořádku a že to byl jen zlý sen. Že už to skončilo a že s ním se mi nic nestane.
×3.osoba×
A po svém "výstupu" usnula vyčerpáním.
Spala. Ležela mu na hrudi, na tvářích měla zaschlé cestičky po slzách a byla rozcuchaná. Ale nikdy neviděl krásnější dívku. Objímal ji a kolébal s ní z prava do leva. Nevěděl, co se jí zdálo, ale muselo to být strašné, podle toho, jak se chovala. Ale on ji uklidnil a snažil se jí dokázat, že je tu vždy pro ní. Protože tu pro ni bude navždy.
..
..
..
×3.osoba×
Ráno se vzbudila a pamatovala si to všechno a doufala, že Honza zapomněl. Ale nejspíš ne, když mu stále ležela na hrudi. Pomalu se snažila, dostat se z jeho sevření, ale začal se probouzet, až na ni koukal jeho krásnýma pomněnkově modrýma očkama. Koukal na ni, koukala na něj. Nevěděl, jak začít, jak se zeptat na předešlou noc. Ani to nestihl, protože promluvila.
"Stávalo se mi to dřív. Vždycky jsem sebou házela, vracely se mi vzpomínky ze školy," trhaně se nadechla a pokračovala," a dnes v noci to bylo obzvláště těžké. A-a já děkuju, že jsi tu pro mě byl. Tyhle věci jsem chtěla zapomenout, ale vždycky se vrátí.. Zkoušela jsem psychology, psychiatry, hypnotizéry, léky.. Nic nefungovalo. A potom jsi mi přišel do života ty. Začala jsem klidně spát. Potom jsme se opět přestali stýkat a mě se začaly zdát znovu.. M-můj mozek si asi ještě neuvědomil, že jsi zpět.."
A on..
..
Ji obejmul. Možná mu došly slova, možná mu jí bylo líto.. Kdo ví.
I když se ho na to v budoucnosti tolikrát ptala, nikdy jí neřekl důvod toho objetí.
Ale oba věděli, že to byl zlom jejich kamarádství, protože v tu chvíli se v obou srdcích rozžehnul oheň velké lásky.

Což takhle dát si citát?
Já jsem ještě ani nebyl bohatej a už jsem zase chudej...-McCitrôn

Slizíkuju vás, část věnuju všem, co tenhle příběh čtou, od začátku nebo klidně ode dneška, protože jste nejskvělejší lidi na světě.
Don't forget, you're all queens! *nejede mi smajlík pro korunku,představte si ho:€*
Jste nejlepší!