Way to my heaven.

<14>

Vzbudila jsem se velmi brzo, okolo pěti ráno. Vstala jsem, oblékla se, nazula si běhací boty a vyběhla.. Nee, teď vážně. Šla jsem si dát snídani. Společně s mými věrnými skořicovými lupínky a mlékem jsem se usadila za notebook. Pustila jsem si MenTa, Jirku a Zdochliakka. Když jsem vykoukala všechny videa, vzpomněla jsem si, že se jdu barvit. Bylo čtvrt na jedenáct, takže jsem se začala chystat. Okolo 10:50 jsem vyšla. Normálně jsem byla na barvení, myslím, že všichni znáte ten postup.
Domů jsem přišla s dobrým pocitem z vlasů, ale se špatným, že musím balit na zítřek. Jako, ne že bych se netěšila, mám sice ten divný pocit, ale to přejde. Jen nenávidím balení. Pustila jsem si Shopaholic Nicol a její video o pár věcech, které bych měla mít na fesťáku. Vzala jsem si krosnu a do ní hodila pár kusů oblečení, vlhké ubrousky, power banku, pláštěnku i deštník, spacák a nezapomněla jsem si tam přihodit svoji oblíbenou mikinu. Šla jsem za mamkou, která mi chystala jídlo. Dala jsem jí pusu na tvář a chtěla jsem odejít, ale zastavila mě. "Zlatíčko," začala "ještě jsme ti s tatínkem nedali nic na vysvědčení a protože jedeš na ten Majáles, napadlo nás, że by se ti to mohlo hodit.. Rayi kam jsi to dal?" volala na taťku. Ten hned přišel a podal mamce krabici. Ta ji dala mě a já jsem se radostně vyjekla- dostala jsem krásnou, ale rozhodně drahou kameru.
Tu jsem si přála dost dlouho, ale neměla jsem peníze. "Proč? Muselo to stát majlant." řekla jsem mamce. "Mandy, já jsem tě vídávala, jak se natáčíš v pokoji, jak mluvíš do naší staré nefunkční kamery. A taky jsem viděla, jakou z toho máš radost. Takže jsme se s tatínkem shodli, že to máš jako by k vysvědčení i k narozkám."
Během jejího proslovu jsem zrudla, nevěděla jsem, że mě někdo viděl. Ale já mám kameru a konečně můžu začít s tím co jsem vždycky chtěla dělat. A to s točením videí.
×Pohled Honza×
Dostříhal jsem nové video z Čarovného Minecraftu. Je to Gejmrův speciál za 500.000 odběratelů (Gejmr ani MenT si to nepřečtou a bylo to dávno, ale stejně GRATULUJU!:3). Bylo krásné si zavzpomínat na ty časy.
Ale teď jsem vzal batoh a začal do něj házet věci na Majáles. Po zkontrolování, že tam je vše, krom jídla, které si půjdu koupit, hsem zasedl za počítač. Zapnul jsem Facebook a Ask. Na fb jsem odpověděl pár fanouškům, na Asku na pár otázek. Dal jsem oznámení, že nové video bude u Gejmra na kanále a ať se těší. Začaly mi naskakovat lajky a komentáře, pár jsem přečetl a odpověděl nebo ho jenom lajknul. Hodně lidí se ptali z čeho, takže jsem jen napsal, že kdo si počká, ten se dočká. Spokojeně jsem vše vypnul a šel do kuchyně, protože mě mamka volala na jídlo. Pomohl jsem odnést jídlo, sedl jsem si za stůl, popřál dobrou chuť ségře, bráchovi, taťkovi a Tomovi a začal jíst. Po jídle jsem si vzal telefon, sluchátka a knížku, že si půjdu číst na zahradu. Sedl jsem si na terasu a otevřel knihu. V tom za mnou přišel brácha: "Heej, Honzo, zahraješ si se mnou fotbal? Prosím."
"Proč nejdeš za Tomem? Víš, jak rád s tebou hraje a ještě radši nad tebou vyhrává." odpověděl jsem mu. On jen zakýval hlavou, na znamení, že to pochopil a rozběhl se do domu, nejspíš se zeptat. Po chvíli se vrátil se smutným výrazem a s tím, že Tom spí. Což on teda dělá 23 hodin denně. Tu jednu hodinu je buď na počítači, kde kouká na seriály a filmy nebo si s námi /dokonce/ povídá. Tak jsem vzal míč a šel jsem si s ním zahrát, jsme přece bráchové. Tímhle jsem ho zabavil až do večera, kdy jsem ani nevečeřel, tou únavou po několika hodinové hřa a tou ponížeností, kolikrát jsem prohrál. Vešel jsem do sprchy a umyl se. Potom jsem si i s dekou sednul k počítači a poslal Gejmrovi to video, co jsem ráno dostříhal. Chvilku jsem si psal s Jirkou i Gejmrem a potom jsem se rozloučil a šel jsem si lehnout. Zapnul jsem si televizi a přepínal než jsem objevil, že pouštějí Walking Dead. Tak jsem se díval na nemrtvolky a usnul jsem.
×Pohled Amy×
Běžím. Běžím a za mnou spoustu lidí. Křičí na mě. 'Couro!' ozývá se z jedné strany. 'Děvko!!' ozývá se odjinud. Utíkám a ani nevím kam, přes slzy na cestu nevidím. Přede mnou se objevila zeď. Na ní je obraz Honzy a obraz Jirky. Nevidím jejich tváře, ale mám uvnitř ten pocit. Oba na mě křičí, ať se rozhodnu. Já ale nedokážu mluvit. Když nic neslyší, křičí na mě, že jsem ku#va. Já se jen víc rozbrečím. Začne pršet a zeď zmizí. Rozběhnu se, ale zakopnu o kořen. Všichni se na mě sesypou. Dostanu ránu do břicha, což mě nutí se prohnout. To jim umožní mě kopnout do břicha a já začnu vykašlávat krev. Praští mě do spánku a já cítím horkou krev, která mi stéká po tváři. Bolí to, všechno, nadávky jsou ale to nejhorší..
Tohle mě probudí. Zvedám se do sedu, zrychleně dýchám a u mojí postele sedí můj bráška a vylekaně na mě kouká. Opravdu cítím něco, co mi stéká po tváří. Když se podívám na postel, všude je krev. Nenávidím krev a mám z ní fóbii, takže jsem omdlela a nic víc si nepamatuju.
--------------------------------------
Probudilo mě pípání nějakého přístroje. Bolela mě z něho hlava a chtěla jsem říct mamce, ať ten budík nebo co to je, vypne. Ale nemohla jsem, nešlo to. Tak jsem s vypětím všech sil, otevřela jedno oko. Viděla jsem mamku, jak sedí u mé postele. Bolelo mě na hrudi a v hlavě mi dunilo. Když mamka zaregistrovala, že jsem vzhůru, nechala zavolat doktora a pohladila mě po vlasech. Doktor udělal pár vyšetření a mamce řekl, že mě propustí už dnes, ale až po tom, co vyřeší všechno papírování. Ještě se mě ptal, co se stalo. Odpověděla jsem mu vše o tom snu i o probuzení. Potom odešel a mamka mě objala i s bráchou a taťkou. Já je objala zpět a oni mě nechali spát.

Ahojteee:3
Věnuju úplně všem mým úžasným příšerkám,co tenhle příběh čtou,i když je úplně strašný!:D<3
Děkuju za reads a votes!
Promiňte,že tahle je až teď ale neměla jsem na psaní náladu!:)
Jste nejlepší!