Pán živlů

Temnota se vrací!

Když už letěli několik hodin, začalo se stmívat. Když už si ani jeden s chlapců neviděl na nohy, rozhodli se přistát. „Ale jak najdeme místo ke spaní, vždyť tam dole je jen voda. Nezapomínej, že pan profesor bydlí až za tímhle jezerem" poučoval Adriana Philip. Adrian jen protočil oči a rozhodil rukama, pustil se tyče, kterou v zápětí chytil, ale teď přímo pod nimi hořel oheň. „ No čekal jsem že si budeme moct vybrat ale, když jinak nedají" remcal ještě Philip. Přistáli na nevelké mýtině na malém ostrůvku. Lehli si okolo ohně a téměř okamžitě usnuli. Adrian ještě vyndal zvířátko s kapsy, aby ho nerozmačkal. „Díky Philovy za ty deky" pomyslel si a pak už spal.

Když se ráno Adrian probudil, celá mýtina krásně voněla. „Phile co děláš?" zajímal se „Snídani, umírám hlady. Chceš taky?" ani nečekal na odpověď a vrazil mu do ruky pořádný kus masa. „Díky" poděkoval a zakousl se do masa, nebylo to nic moc ale, když má člověk hlad tak sní téměř cokoli. Kousek odloupl a dal ho zvířátku ale odmítalo, odběhlo od něj a za chvíli se vrátilo s plnou pusou trávy „Aha, no tak nejsi tak náročný" usmál se Adrian „Adri? Co to tam máš?" zvědavě pokukoval kamarád „Sám nevím, přilepilo se to na mě ve skladu" zahuhlal Adrian „Taky nevím co to je ale měli by, jsme už vrazit" vzali hole a vyrazili.

Po pár hodinách konečně uviděli dům profesora Wertufse, slétli níž a uviděli svého profesora jak zalévá zahradu. Přistáli kousek od profesora sbalili hole a přišli k němu „Dobrý den pane profesore" pozdravili „Zdravím chlapci, bože Adriane Philipe co tady děláte" zkoumavě si je prohlížel profesor „Zachraňujeme tři ze šesti úplných vládců a s nimi celý náš svět" odpověděl Adrian a vyvolal velkou vodní bublinu, kde byla fotografie zahaleného muže. „Ne! Temnota se vrací" zašeptal profesor „Rychle pojďte oba rychle dovnitř nebo vás najdou. Povím vám jedno velké tajemství, a myslím že si hodně zabojujete jestli chcete zachránit své kamarády. A určitě musím svolat...