Pán živlů

Nečekaná návštěva

Nemohli se k Lindě dostat, byl okolo ní neviditelný štít. „Co to má být?!" zlobil se Felix „Nevím v životě jsem to neviděl" zkoumal bublinu Adrian „ale potřebuje pomoc". Sotva to dořekl bublina prudce klesla. „Ehm myslím, že ta bublina ví kam má letět." konstatoval Felix „Musíme rychle dolů co když se ta bublina nad zemí rozplyne?" dodal v té chvíli se Linda pustila hole, ale spadla pouze na spodek bubliny a bublina dál pozvolně klesala přímo na nádvoří. Adrian a Felix. Letěli za Lindou po chvíli Felix v dálce spatřil Noru „Ta se z nás v lékařství vyznala nejlíp že?" podíval se Adrian na Felixe „Jo, vždyť to by sis mohl pamatovat, vždyť tě doučovala léčitelství a ty jsi jí doučoval sestavy " odpovídal Felix a bylo slyšet, jak potlačuje smích. Nora byla, přeci celkem pohledá dívka. „Já jí letím objasnit situaci, ty leť pořád za Lindou kdyby se něco dělo, udrž jí ve vzduchu za každou cenu" řekl Felixovy Adrian, a letěl naproti Noře.

Když Adrian přiletěl na doslech k Noře první co zaslechl bylo Nořino „Ahoj, Adri". Nora vypadala úplně jinak než když se viděli posledně, její blonďaté vlasy které měla vždy rozpuštěné byly stažené do tvrdého drdolu a vůbec neměla na tváři úsměv. Asi zažila podobnou změnu jako Adrian „chtěla jsem nás svolat ale předběhl jsi mě" dodala. „Ahoj" odpověděl Adrian „pořád se vyznáš v léčení? Řekni že ano, řekni to" upíral na ní prosebný pohled Adrian „No ještě si to pamatuji proč?" odpověděla bez náznaku zájmu „Linda, je v bezvědomí a je okolo ní nějáká divná bublina do které se nikdo nemůže dostat a nikdo se nemůže dostat ani ven nikdy jsem to neviděl, zaběhnu do tajné knihovny tu snad nevybílili.

Zbytek jejich cesty ke škole proběhl v mlčení. Když přiletěli, Adrian seskočil už dva metry nad zemí a zaběhl do hradu. Nora si klekla k Lindě která, ležela na zemi v bezvědomí bublina už byla pryč dotkla se její ruky, ale hned ucukla. „Takhle už byla, když přiletěla?" podívala se na Felixe. „No ano byla" odpověděl Felix „Myslím, že jí něco napadlo, ptáci to asi nebyly možná lidé, nebo nějáké zvíře" přemýšlela nahlas Nora.

„NEBO JÁ" ozvalo se za nimi, stál tam muž celý v černém s pečlivě skrytou tváří. Nora bez zaváhání za zády vytvořila, maličkou vodní bublinu nahrála do ní podobu muže a svůj vzkaz a rychlostí blesku jí odeslala dovnitř do školy. Právě v čas, oba dva padli v bezvědomí k zemi...