Klaroline (Klaus a Caroline)

Si to ty?

Klausovy myšlenky
Už to jsou dva týdny co jsem Caroline viděl naposledy. Strašně rád bych teď odjel za ní a byl s ní. Nenávidím se za to co jsem ji udělal každý den si její náramek dam na malířský stojan a pokouším se Caroline namalovat, ale nejde to prostě jsem jaksi zapomněl malovat. Hayley je furt s Elijahem je do něj nejspíš zabouchla jak já ji nenávidím.
Carolininy myšlenky
Už jsou to dva týdny od doby co jsem Klause viděla. Všichni se radují ze odešel a já musím dělat to samé aby náhodou nezjistili co k němu cítím. Elena mi dohodila jednoho kluka jmenuje se Marcel je pěkný a dneska mě chce vzít na rande někam do New Orleans. Chce mi ukázat jeho oblíbené město. V osm hodin pro mě přijede a už je půl osmé porad myslím na Klause...nedokážu na něj přestat myslet je to až šílené.
***
Zazvonil zvonek šla jsem otevřít. Byl to Marcel.
,,Ahoj,Care"
,,Ahoj" odpověděla jsem mu,on mi nabídl rámně a zavedl mě k auto nastoupila jsem a vyjeli jsme. po cestě mi říkal ze tam je to a tam to a tam byl ten a ten to...vůbec mě to nezajímalo nakonec jsme zastavili.
,,Proč jsme zastavili?"
,,Chci ti někoho představit " Vyšli jsme z auta a vešli jsme do obřího baráku.
,,Kde to jsme?!"
,,U mojeho nejlepšího kámoše " Vešla jsem nejspíš do obýváku a uviděla jsem obraz který jsem znala. Byla na něm sněhová vločka a za ní černo černá tma. Pak jsem si to uvědomila.
,,Ten tvůj kamarád jmenuje se... " Chtěla jsem říct jeho jméno ale někdo to řekl za mě.
,,Klaus... Niklaus Mikaelson. " otočila jsem se stal tam Elijah s Hayley...Ale s těhotnou Hayley.
,,Hayley? Ty si... Těhotná!? " zeptala jsem se a vykřikla jsem.
,,Ano Care jsem těhotná a vis s kým?!" Řekla trošku tvrdě. Ale v tom zasáhl Elijah
,,Hayley ne nedělej to..prosím" Nechápala jsem to.
,,Co nemá dělat?! " zařvala jsem na Elijaha.
,,Jsem těhotná s Klausem." Když to řekla tak jsem cítila jak se mi srdce rozpadlo na asi milion kousků.
,,Klaus je tady? Chci s nim mluvit!"
,,Ne Caroline není tu " odpověděl mi Elijah, šel ke mě a objal mě opřela jsem se o jeho rameno začala jsem vzlykat. Po tvářích mi stekaly slzy.
,,Měla by si odejít ať to Klaus nezjistí. Nevolej mu,nepiš mu nesnaž se ho nijak kontaktovat. I když tě miluje řekl ze ne jenom proto aby tě chránil. Nenávidí se za to že ti to řekl ale musí to tak být.Je to lepší. " jenom jsem přikývla a s pláčem jsem vyběhla před ten obrovský barák.Běžela jsem směrem k lesu. Běžela jsem a běžela najednou jsem do někoho narazila ani jsem nezvedala hlavu omluvila se chtěla běžet dal ale pak jsem uslyšela ten hlas.
,,Caroline, si to ty?!" Byl to on vážně to byl on. Muž mých snů.