Navždy?

2.

Druhý den ráno když už jsem myslela že se mohu konečně po dlouhé době prospat. Tak zase nic, můj nevlastní otec se tam zase hádá s naší sousedkou, kvůli jejímu menšímu pejskovi.
Proto jsem čapla svůj batoh co nosím ven, mám v něm jenom knížku na čtení a skicák s tužkami. Obléknu se, vyčistím si zuby, umyju si obličej, vlasy sepnu do jednoduchého culíku.
Jdu dolu i s batohem.
Zastaví mě máma ať nechodím nikam že je otec naštvaný, jenom pokrčím rameny a pokračují ven, po cestě si vezmu jabko.
Vyjdu ven před dům, to mě ale zastaví můj otec. "Kam jdeš?" "Ven?" "Nezapomeň na moji dnešní objednávku!"  Jenom raději přikývnu a jdu do garáže, vezmu si můj skateboard. Rozjedu se úplně jiným směrem od domu. Jedu kolem školy, autodílny az přímo do parku. Prostě moji normální obvyklou trasu. Sjedu k parku kde se posadim na svoji oblíbenou lavičku. Zakousnu se do jablka a začnu si číst knížku. Knížku čtu asi půl hodiny než mě přestane bavit. Domu se mi ale také nechce. Knížku dám do batohu a jdu se projet na skejtu. Projíždím parkem a všimnu si že tam je ta skupinka motorkářů. Jelikož je nechci nějak provokovat tak  kolem nich jenom projedu a nevšímám si jich ani oni mě. I tak mi to nedá a Sednu si kus za nimi. Dost velký kus od nich abych je viděla a zároveň aby oni nemysleli že je provokuju. Vytáhnu skicák s tužkou a začnu jejich jednoduchý náčrt. Spíše ale kreslím co je za nimi. Někdo se vedle mě objeví. Takový spíše podivný manik. Zamracim se na něj. "Kde máš peníze?" "Co?" "Peníze od tvého táty." "Já vám řekla že můj táta to není a když už ať si to vyřešite s ním."  Strčí do mě. Já se nastvu, vztanu a chci odejít ale to mě chytne za ruku ten magor. Začne tam na mě křičet snad přes celý park. Nelíbí se mi to a ostatním asi taky ne když po nás koukají jak po nějakých maniacich.
Už mu chci jednu vrazit ale někdo mě chytne za tu ruku.  Otočím se tím směrem  a tam je kluk může být jenom o pár roků starší než já. "Nechte ji být. Patří k nám. Jestli máte s ní problém pojďte ho vyřešit s námi." "Její otec mi dluží." "Její otec a ne ona, takže s tím nemá co dělat. Takže otočka a jdi si po svým." Ruku toho magora z mojeho zápěstí dá pryč a vede mě k jeho parte. Je tam pár kluků a pár holek. "Pojď te jedeme pryč a ty s námi." Ukáže na mě ten kluk a vede mě k jeho motorce.
Já jenom pokrčím rameny, Sednu si za něj.  A jedu i sními ani nevím kam a je mi to jedno. Těmhle lidem já věřím.  Cestu sleduju az potom vidím že přijíždíme nejspíše na místo kde se pravidelně oni scházejí. Bylo jich tam více než si od nás lidé mohli představit. Přijeli jsme tam, když jsme tam zastavili. Všichni na mě koukali co tam dělám. Ten co mě přivezl se jenom usmál a vedl mě k nim. Byla jsem tam celkem nejistá ale zase zároveň jsem to na sobě nedala znát.  Rozhlížela jsem se tu tak nenápadně, po chvíli přišla další skupinka a mezi nimi byl jeden co mě zaujal. I on si mě všiml ale trochu jinak než já na něj. Potom si všímal svých kamarádů. Tukl do mě ten co mě přivezl. "Jméno. Řekni mi tvoje jméno. Představím tě." "Bleir." Řeknu mu potichu moje jméno. Vezme mě zase za ruku a přitáhne si mě k sobě. "Lidi tohle je Bleir a je tu s semnou." Všichni se na mě podívají. Někteří se usměji a někteří se zatváři že jim je to jedno. Přišla ke mě jedna od nich a usmála se na mě. "Ahoj já jsem Toni, tohle je Leonard, ten co tě přivezl je Fangs a ten na kterým očí můžeš nechat je Charlie. My dvě se vídáme ve škole akorát jsme neměli ještě tu čest se představit." "Ahoj jo, no já se ve škole bavím akorát jenom s Mayou. Je přesně moje krevní skupina. Má ráda klid a pohodu jako já. A co se týče Charlieho nevím o čem mluvíš."  "No jak myslíš, ale nechám tě být." "Děkuji." Byla jsem tam snimi až do večera. Než zavolala máma že otec nadává kde sem. Hovor jsem si rychle vyřídila, vzala si svoje věci rozloučila se s ostatními a běžela zpátky domů. Bylo už šero a já ještě musela do ty jiné dementní části města. Zachvilinku za sebou slyším motorku, a pak jenom vidím jak přede mnou zastavila.......