2 část

259 13 0
                                    

Byl už další den a já se rozhodl s Annou promluvit
,,Ahoj co mám dělat ?"
Zeptala se vypadala jako vždy rozhodně líp než včera
,,Čau nejdříve jsem s tebou chtěl mluvit"
Řekl jsem
,, Dobře a o čem ?"
Zeptala se
,,Ok tak všiml jsem jsi že se v jistých situacích chováš trochu divně navíc včera jsi vypadala smutně tak jsem se chtěl zeptat........ neublížuje ti někdo ?"
Zeptal jsem se
,,Nikdo mi neubližuje a včera jsem jen měla špatnou náladu to ty máš furt a většinou jsi to vybíjíš na mě takže prosím nejdříve vyřeš svý problémy pak řeš ty mé"
Řekla naštvaně
,,Promiň nechtěl jsem tě naštvat"
Řekl jsem
,,V pohodě"
Řekla nakonec a trochu se usmála
,,Tak když mi nechceš nic říct ty asi budu muset já......."
Řekl jsem i když nerad tak třeba něco řekne když bude vědět něco o mě
,,Víš když umřeli mi rodiče tak jsem odjel do Afghánistánu s tama mám asi menší trauma potom jsem byl ve vězení od Afghánistánu jsem se stáhl nechci se moc bavit s lidmi protože jim nevěřím"
Řekl jsem
,,A proč mi to říkáš ?"
Zeptala se a sedla jsi naproti mě na schody
,,Já vlastně asi ani nevím...........přijde mi že ti můžu věřit"
Řekl jsem popravdě nevím proč ale přijde mi že ona je jiná než ostatní je taková........ celkem dost nevinná a jemná možná proto mi přijde tak hrozný že by ji někdo mohl ubližovat navíc je hrozně hodná řekl bych že na tento svět až moc

Hvězdy nám to nepřejí Kde žijí příběhy. Začni objevovat