Srdce smečky (pozastaveno)

Prolog

Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety, kdy se země teprve utvářela do podoby, kterou má dnes. Savci se v té době zvolna propracovali k vládě nad ostatními živočichy. Lesy obývaly stáda jelenovité zvěře, na lukách se pásli tehdejší přežvýkavci a v horách hospodařily různé druhy prvních koz a ovcí.

Jak to tak ale bývá, tam kde je kořist, musí být zákonitě také lovec, aby nastala v přírodě rovnováha. A tehdy světlo světa spatřili první vlci.

Byli obdařeni výjimečnou sílou, vytrvalostí, vynikajícím čichem a sluchem. Nedokázali však tyto dary správně využít. Potulovali se osamoceni bezcílně krajinou a vymýšleli kdejaké lumpárny a nepravosti. Rozháněli do všech stran stáda jelenů, oddělovali mláďata od jejich matek a pohrávali si se starými a nemocnými zvířaty. Zkrátka se chovali jako hloupá štěňata. A tenkrát se objevili Séith a jeho věrná družka Sidhea, kteří stáli u zrodu první vlčí smečky.

Vyhledali a spojili všechny vlky z celého světa. Naučili je pracovat ve skupině, vymezili první vlčí teritorium a zavedli přísná pravidla a hierarchii. Každý člen nově vzniklé smečky měl mezi ostatními své důležité místo. Byli zde lovci, válečníci, vychovatelé i obyčejní, ale přesto důležití členové. Nad nimi bděli ve dne v noci Séith a Sidhea, jako král a královna nad svými poddanými. Dohlíželi na pořádek a dodržování zavedených pravidel.

A to stále nebylo všechno. Séith daroval vlkům umění vytí, se kterým se mohli dorozumívat i na vzdálenost deseti kilometrů a Sidhea věnovala vlkům jména, vystihující jejich povahu nebo vzezření.

Prvním Sidheiným potomkem byl vlček Aonghas - malý černý dareba s modrýma očima. Všichni vlci k němu vzhlíželi, jako k budoucímu vůdci a chovali ho ve velké úctě. Jenomže častokrát se věci nevyvinou přesně podle našich plánů. Aonghas měl od svého narození v srdci semínko zla a jak čas plynul, zapustilo kořeny. Stal se z něj krutý a nemilosrdný tyran. Po tom, co bezdůvodně napadl a zabil několik členů smečky, ho jeho otec Séith vyhnal daleko na sever.

Aonghas se nějakou dobu toulal sám zmrzlou pustinou a zuřil. Nenáviděl svého otce a chtěl se mu pomstít. Při svých cestách našel další vlky, kteří smýšleli podobně jako on. Společně s nimi šířil zkázu a podmaňoval si nová území. Sílil a připravoval se na válku. Na válku se svou rodinou...

Byla to krvavá a nelítostná bitva, o které se mezi vlky dodnes vypráví. Aonghas se svou smečkou zaútočil nečekaně a tvrdě. Nikoho nešetřil. Vlci se hrdinně bránili, ale Aonghasovi přívrženci byli v přesile. Ten večer pohasl život mnoha nevinných tváří. Ale ani to Aonghasovi nestačilo. Našel Séitha a rval se s ním, dokud ho po dlouhém a namáhavém boji nezabil. Když se tak stalo, stál nad jeho tělem a v očích mu zvolna pohasínaly bojovné plamínky. Utržil pár dost ošklivých jizev a vylomil si pravý špičák. Ztěžka dýchal. Vyrovnával se se situací. Válka skončila.

Sidhea k němu poté opatrně přistoupila. ,,Jsi spokojený, můj synu?"zeptala se ho klidným, nevzrušeným hlasem, nespouštěje oči ze svého mrtvého druha. ,,Dosáhl jsi svého cíle?"

Aonghas mlčel. Udělal přesně to, po čem toužil, ale nepřipadal si ani trochu šťastný. Naopak. Jeho duše byla ještě prázdnější než předtím. A to ho děsilo... Podíval se na svoji matku. Stála vedle něj a trpělivě mu oplácela jeho pohled. Z jantarových očí se dalo vyčíst mnoho pocitů. Smutek, nejistota, strach, bolest, ...pochopení, láska? Aonghase mučil pohled do těch ztrápených očí matky, kterou zklamal vlastní syn. Beze slova se otočil a dal se na útěk. Uháněl lesem, přes kameny, skály a potoky a nechal daleko za zády starou, zlomenou vlčici i zkrvavené tělo, které kdysi bývalo jeho otcem.

Se svými přívrženci se toulal severními lesy. S největší pravděpodobností hledal odpuštění a smysl života. Nepřestal šířit hrůzu a kudy prošel, byla zem zkropena krví. Ve zlých skutcích nacházel jisté krátkodobé uspokojení. Matčiny oči ho ale nepřestávaly pronásledovat ve snech, až do konce života.

Od těchto událostí uběhlo již mnoho let. Aonghasovi potomci dávno nežijí podobně krvelačným životem, ale bojovná povaha jim zůstala. Zůstali na severu, kde se rozprostíralo jejich rozsáhlé teritorium a zpřetrhali všechny styky s vlky z jihu. Další potomci Sidhei nikdy neodpustili Aonghasově rodu ten nesmyslný masakr a zabití Séitha. Ale tím, že s nimi už dlouhou dobu neudržovali žádné kontakty, vůbec neměli ponětí, jestli ještě vůbec někde přežívají.

Jednoho dne se ale stalo něco, co vlky ze severu znovu připomnělo...