Srdce smečky (pozastaveno)

2. První kroky do neznáma

Nějaký čas byl klid. Flann musel zařizovat spousty jiných záležitostí a zbytkový čas trávil většinou lovem. My mezitím dospěli do věku, kdy nám začínalo být v doupěti těsno. 

Dlouhé chvíle jsme vyplňovali hrou. Chňapali jsme po sobě, kutáleli se od stěny ke stěně a neváhali otestovat ostré zoubky. Lessie nás v podobných aktivitách podporovala. Je velmi důležité rozvíjet si sílu a mrštnost. Sama ale raději vyklízela pole a nechávala nás, ať se sami unavíme.

Bran měl nad námi jasně navrch a stal se pokaždé nezpochybnitelným vítězem. I když Cesanovy reflexy mu častokrát daly pořádně zabrat. Mě oba bratři přeprali jedna dvě. Přestože jsem dělala, co jsem mohla, s Branovou sílou a Cesanovou rychlostí jsem nic nezmohla.

----------

Jednoho pozdního odpoledne, když byla Lessie pryč a my se plně pohroužili do hry, se nám naše nepozornost nevyplatila. Brean s Cesanem se v zápalu hry dostrkali až příliš blízko východu z doupěte. Potom stačilo už jen jedno tvrdší šťouchnutí a Cesan se odkutálel ven.

V tu ránu nám sklaplo. Tady už přestávala všechno sranda. Venku jsme totiž ještě nikdy nebyli a to z jednoho prostého důvodu. Venku byl Flann a venku nás před ním nikdo nechránil.

Vyměnila jsem si s Branem vyplašené pohledy. Co teď?

Opatrně jsme se připlížili k východu a vyhlédli do oslnivého světla. Když si naše oči přivykly, poskytl se nám nádherný výhled. Naše smečka sídlila v těsné blízkosti mechem porostlého skaliska, které bylo obklopeno ze všech stran nekonečným mořem stromů. Přes jejich větve probleskovalo pozdně odpolední slunce.

Cesan se krčil asi dva metry od nás a vystrašeně se třásl. Zatím nebyl nikdo v dohledu. Bran toho využil a pomalými váhavými krůčky vyšel před naše doupě. Došel až k našemu bratrovi, kde se zastavil a rozhlédl kolem. Potom začenichal přesně tak, jak to dělávala naše máma, a viditelně se uklidnil. Flann tedy zřejmě nebude v dosahu.

Cesan se přestal klepat a v přítomnosti svého silnějšího bratra nabyl novou sebedůvěru. Za okamžik už oba sourozenci nadšeně zkoumali nejbližší okolí. Já mezitím stále ještě stála zadníma tlapkama v doupěti a přemýšlela, jestli se k nim mám připojit.

Nakonec i mě přemohla zvědavost a rozběhla jsem se za brášky.

Společně jsme se seznamovali s novými pachy a věcmi. Byla to vlastně veliká zábava. Probíhali jsme mezi kmeny a kameny a nemohli se vynadívat na tu krásu světa kolem nás. Brzy jsme úplně zapomněli na možné nebezpečí a plně se oddali hře na honěnou.

Ani nevím, kdo s ní vlastně začal. Ve chvilce jsem zahlédla brášky, jak se pronásledují. Bran uháněl za Cesanem a volal na mě, abych mu ho pomohla nadběhnout. Nemohla jsem odolat.

Rozběhla jsem se za Cesanem a chňapla mu po špičce ocásku. Minula jsem, ale to mi ani v nejmenším nevadilo. Vesele jsem si poskočila a nadběhla mu z druhé strany. Bran mi ho pomohl dostat do slepé uličky mezi dvěma padlými kmeny. Skočila jsem Cesanovi na záda, srazila ho k zemi a žužlala mu ucho, zatímco Bran dostal jeho ocas.

V té chvíli se karta obrátila. Cesan se vysmekl z našeho sevření a rozhodl se mi pomstít. Dala jsem se na taktický ústup. Jinak řečeno jsem co nejrychleji vzala do zaječích, protože se za mnou pustili oba moji starší bratři. Nedostala jsem se ani moc daleko, když po mě Bran vyrazil. Převalovali jsme se sem a tam po okolí naší nory a vůbec si nevšimli, že už nejsme sami.

Zpoza několika velkých kamenů vystoupil černý stín.

Zahlédla jsem ho jako první a ztuhla v půlce kroku. Oba moji bratři po sobě ještě párkrát chňapli, než si uvědomili, na koho se dívám.

Flann zůstával stát mezi balvany, přední tlapy mírně rozkročené, černá srst naježená všemi směry, žluté oči upřené na nás tři. Těžko říct, co se mu mohlo honit hlavou.

Po chvilce se pomalými kroky vydal naším směrem. Já i moji sourozenci jsme stáli na místě jako sochy a strachy ani nedýchali. Čekali jsme, co bude dál.

Flann přišel až k nám a zavětřil. Teprve když se přesvědčil, že Lassie není nikde v dohledu, začal nás obcházet a očichávat. Napětí by se v tu chvíli dalo krájet. Tiskla jsem se zády k Cesanovi a třásla se po celém těle. Co když se svému otci stále nebudu zdát dost silná? Jediný Bran stál vzpřímeně a zřejmě v sobě našel poslední zbytky odvahy, jelikož se upřeně díval na našeho otce a nedával na sobě znát žádný strach. Nechápala jsem, kde se to v něm bere.

Jakmile Flann sklonil čenich k Branovi, ten na protest zavrčel a snažil se po otci chňapnout. Vykulila jsem oči a žasla nad jeho troufalostí. Vždyť si zahrával se životem! Vůdce smečky ucukl a se zuřivým vrčením se po bráškovi ohnal tlapou. To už Cesan nevydržel a hlasitě zakňučel.

V mžiku zpoza nejbližších kamenů vyskočila naše máma a hnala se nám na pomoc. Vrhla se na Flanna a odstrčila ho pryč od Brana. Chvilku se za doprovodu vzteklého vrčení převalovali opodál a kousali se do slabin.

Lassie se snažila Flanna přesvědčit, aby nás nechal být a šel raději s ostatními bojovníky překontrolovat hranice teritoria. Vůdce smečky nejdříve protestoval a domáhal se práva, trávit čas se svými potomky, jenže to mu naše matka povolit nemohla. Ne dokud jsme ještě takhle mladí, protože Flann v minulosti už mnoho vlčat zabil.

Nakonec to Flann vzdal a usoudil, že má zrovna lepší věci na práci, než plýtvat energií na hloupý boj se svojí družkou kvůli třem ustrašeným štěňatům. Se slovy, že nás Lassie nemůže hlídat věčně, zmizel mezi stromy.

V tu ránu jsme s Branem a Cesanem zmizeli v doupěti následováni naší udýchanou matkou. Ta si nás měřila zklamaným pohledem. Trestu se nikdo z nás nevyhnul. Lassie nám dala dost jasně najevo, že už si nikdy nesmíme hrát sami venku a myslím, že si to od teď budeme všichni až moc dobře pamatovat. Kdyby v tu chvíli nebyla pomoc na doslech, mohlo všechno dopadnout mnohem hůř...