Please kill me!!

I.

Jak moc vás musí člověk nenávidět aby vás zabil? Nebo jak moc milovat aby byl schopný pro vás zabíjet? Tyto dvě otázky mi už rok tančili na jazyku, ale nikdy jsem se neopovážela je vyslovit.

*

Seděla jsem v restauraci se svým přítelem Matteem, který si právě vybíral z jídelního lístku. Jsou to tři roky co jsme spolu. Odvrátil pohled z lístku a podíval se na mě potutelně jsem se usmála a on luskl na číšníka. Hnedka byl u nás objednal víno, které nám přinesly a rozlily do skleniček. "nepiju" řekla jsem "aspoň výjimečně je to naše třetí výročí přece jenom" podal mi argument, ale ani tak jsem se nenapila měla jsem svoje důvody. Podíval se na mě jak kdybych zavinila zkázu světa. Ten milí číšník nám donesl jídlo a já ho požádala aby odnesl skleničku od vína kterou beztak nevyužiju. Zbytek večera se táhl ve znamení ticha. Matteo chtěl zahájit konverzaci, ale já pouze stupidně přikyvovala. Bylo vidět, že ho to začíná unavovat položil peníze na stůl a odsunul židli. Přistoupil ke mně a chytl mě za zápěstí. Dal se semnou na odchod. Když mi otevřel dveře od auta do kterého mě následně odhodil věděla jsem co přijde. Nasedl na místo vedle mě a nastartoval. Po celou cestu neodtrhl pohled ze silnice jevycí se před námi v té temnotě.

*

Odemkl dveře od bytu a povolil si kravatu, která ho škrtila už. Chtěla jsem odejít se převléknout z těch krvavě rudých úplích šatů. "vrať se a sedni si" řekl mi a já si sedla na barovou židli u kuchyňské linky přistoupil ke mně. "to se aspoň jednou nemůžeš chovat normálně" " já se jen nechtěla napít" obtisk jeho ruky mě začal pálit na tváři. "ono by tě to totiž zabilo kdybys se napila že"? Zeptal se mě už jsem, ale rači nic neříkala. Chytl mě pod krkem a s hodil ze židle na tvrdou studenou zem. Stal předemnou sklonila jsem pohled k zemi. "podívej se na mě" stále jsem držela svůj pohled u země. "podívej se na mě"! Řekl vyhružněji, ale nedívala jsem se na něj. Chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu abych se na něj musela podívat. Na obličeji mi zase přistála jeho ruka. Zvedl mě za bradu nahoru k sobě. " Ani nevíš jak moc tě miluji" řekl mi další lež z tisíce lží jak moc ho nenávidím nejde slovy popsat. Usmála jsem se na něj a pohladila ho palcem po tváři. Krůpjeje krve začli stékat na zem a já sklonila svůj pohled...