Pár dní bez Molly aneb Pohroma v Doupěti

1.

Bolest hlavy. Ta zatrápená věc, která mnoha lidem otravuje život. Ale po včerejší prohýřené noci se nebylo ani čemu divit.

Charlie Weasley ležel na posteli a pokoušel se spát, když v tom se ozvalo dupání a s hlasitým jásotem dovnitř vpadla Ginny Weasleyová, celá zamazaná od hlíny, v ruce držíce něco neidentifikovatelného.

"Koukni, koukni, koukni, podívej se, rychle! Ale no tak, Charlie, koukni, co jsem našla," zvolala a než se Charlie vzpamatoval, už byla peřina kdoví kde a závěsy, které zabraňovaly až doteď otravnému světlu, byly odhrnuté a dovnitř se dostaly první paprsky slunce.

Charlie jen něco zavrčel a pokusil se najít svou peřinu, když v tu se mu u hlavy ozval hrozný řev. Vyjekl a zajel zpátky.

"Měl ses kouknout, co to nesu," pokárala ho Ginny a zacpala té zrůdě pusu.

"Jak jsi jen mohla donést toho trpaslíka až sem?" rozespale se zeptal Charlie.

"Když on prostě vypadá jako Lockhart. Musíme ho donést k mamce. Co na něj asi řekne?" přemýšlela nahlas Ginny a Charlie si zatím prohlížel trpaslíka. Když nad tím tak uvažoval, byl opravdu hodně podobný tomu slizákovi, co od něj má máma tolik těch knih. Napadl ho skvělý plán.

"Ne máma, ale někdo jiný,"

"A kdo?" vyzvídala mladší sestřička.

Charlie se k ní naklonil a něco jí zašeptal, jakoby se bál, že je někdo uslyší. Pak už se ozýval z pokoje jen smích.

***

Doupě je skvělý dům, to bez pochyb, jenže poslední dobou se tam dost propadávají stropy. Těžko říci proč, ale Percy Weasley už se stropem na hlavě skončil šestkrát.

Právě si četl knížku o domácnosti, přesněji řečeno Můj rádce v domácnosti, díl osmý, strana 75, část 1., kapitola Stropy a střešní okénka, podkapitola Hniloba prken a jiná zapříčinění, odstavec třetí od konce a věta čtvrtá.

Kdyby Percyho viděla Pegy, blondýnka s modrýma očima, určitě by se musela rozesmát. Percy, nejčistotnější a nejzodpovědnější ze všech  Weasleových, teď seděl v posteli, vlasy rozcuchané, neupravené, peřina obráceně a pokoj, světě div se, v nepořádku.

Percy na chvíli zvedl svoji rozvrkočenou hlavu od knihy a zakoukal se do ranního slunce.

Za deset vteřin mu však na hlavě přistál strop s polovinou haraburdí, co se válelo na půdě. Mezi těmi věcmi bylo však i něco živého...

***

Sluníčko, ráníčko, ještě deštíček a duha, pomyslel si Bill Weasley.

Právě scházel ze schodů do kuchyně a už se viděl u mísy plné palačinek s meruňkovou marmeládou, ale v tu chvíli slyšel z Ronova pokoje podivné zvuky. Pomalu tedy přistoupil ke dveřím a otevřel je.

Všechno oblečení ze skříně bylo na jedné straně pokoje, u okna, stůl byl převrácen, pergameny v posteli, peřina ve skříni...

Samotný tvůrce tohoto neútulného pokoje seděl v koutku a vyděšeně zíral na zeď před sebou.

"P-pavou-uk, pav-pavouk," vykoktával ze sebe.

Bill se začal smát a rozešel se k pavoukovi na stěně. K malému, černému, nohatému pavoučkovi, který chudák beztak ani nevěděl, že jen kvůli němu se v místnosti utvořil takový nepořádek.

Nejstarší Weasley však nepočítal s voňavým mýdlem od pratety Tessie, jenž zapáchalo jako koňský trus, a s jakousi nepřirozenou ladností se na něm sklouzl. Za chvíli už litoval, že se narodil. Rovnou do zdi to bylo. Pokusil se vstát, ale zakopl o škopek s výpravným prádlem, takže se opět válel na podlaze.

Do dveří vstrčil hlavu další Weasley, tentokrát Charlie. Rozřehtal se a přešel k malému pavoučkovi na stěně. Opatrně ho vzal do dlaní, přičemž Ron poděšené vypískl, a vyhodil ho z okna.

"Nemáš tu ještě nějakého pavouka?" zeptal se Ronalda, zatímco pomáhal Billovi z podlahy.

"Doufám, že už tu žádní další osminohatci nejsou," odpověděl pořád ještě bledý Ron a rozhlédl se po pokoji.

Všichni tři se vyhrnuli ven.

Ahoj,
Tak je tu první část a já doufám, že se bude líbit!