Pár dní bez Molly aneb Pohroma v Doupěti

4.

Molly se zatím přemístila do Londýna ke své kamarádce Jane Davisové, milé ženě, co vážila asi jen čtyřicet kilo, za to ale měřila dobrých sto osmdesát.

Bydlela v solidním domku v městské čtvrti, jenž byla obydlená jen a jen kouzelníky. Vysoké měšťanské domy s přilehlými dvorky a zahrádkami dávaly ulici takový ten jižanský nádech, zvlášť v létě, takže se tu Molly opravdu líbilo.

Druhý důvod, proč přijela zrovna za Jane byl, že se spolu kamarádily už od prvního ročníku v Bradavicích.

Nervózně zaklepala na dveře krémově žlutého domu s krásným kamenným balkonkem.

Za pár chvil už ve dveřích stála paní Davisová s milým úsměvem.
"Jé, Molly, pojď dál."

Molly bez zaváhání vešla do bohatého sídla a zavřela za sebou dveře.

***

Charlie a jeho tři sourozenci se přemístili do Děravého kotle. Vylezli na dvoreček, odkud se dostali na Příčnou.

"Tak, teď jdu vybrat nějaký prachy a vy čekejte tady," řekl Charlie a vydal se směrem ke Gringotovic bance.

Když se vrátil, mohl si krk vykroutit, ale své tři svěřence nikde neviděl. Proběhl ulici až k těm nejzazším obchodům, avšak kde nic, tu nic.

Ačkoliv by to mnoho z vás netipovalo, byl to extrémní zmatkař. Úplně zpanikařil a v hlavě mu projížděli nejhorší scénaře. Co když vlezli do Obrtlé, tam je nějaký smrtijed unesl nebo se ztratili a někdo je otrávil...?

Za půl hodiny už Charlie mluvil s Kingsleym Pastorkem, který celou situaci bral podle Charlieho na lehkou váhu.

"Ale no tak, Charlie. Třeba si prostě zašli jen do nějakého krámku nebo tak něco. Určitě jsi je přehlédl," uklidňoval Pastorek Charlieho.

"Ne, rozhodně ne, to oni by na mě dozajista počkali," naléhal rezavý mladík, který měl do slova a do písmene nervy v kýblu.

"Fajn, pošlu tam slečnu Tonksovou, ona to zvládne. Jen ať se tuží, chce být přece jenom bystrozorka!"

Kingsley vstal, došel ke dveřím a za chvíli stála vedle něj mladá dívka, vlasy měla zářivě modré a nakrátko ostříhané.

"Tady panu Weasleymu se ztratili sourozenci, tak mu je běžte najít, Tonksová," vysvětlil situaci Pastorek,který už toho měl za celý den taky dost, a mladá žena přikývla.

Jen co se s Charliem přemístili, museli se oba dva nahlas zasmát. Vždyť se znali dlouhá léta ze školy  a Pastorek jim říká slečna Tonksová a pan Weasley.

"Tak co, kde jsi je naposled viděl?" zeptala se Nymfadora a Rozhlédla se po přeplněné Příčné ulici.

"To bude fuška!" dodala, zatímco se rozešla po chodníku směrem k Ollivanderovi.

"No, před Gringotovýma," otočil se starostlivě Charlie a poškrábal se na hlavě.

"To jsi nemohl říct dřív?" postěžovala si a vydala se ke Gringotovým. Náhle se ale zarazila.

"A co takhle zajít do Děravého kotle, pokecat a pak jít hledat?" navrhla Dora.

"No, já nevím, co když je někdo ukradl nebo tak něco," sdělil jí své obavy Weasley.

"Kdy by je kradl? Prosím tě, byli přeci tři a to je hodně. Od školy jsi hrozný nervák, Charlie," a než mohl něco zrzoun namítnout, Nymfadora ho už vlekla k Děravému kotli.

***

V Doupěti se zatím nic moc nedělo. Ron seděl na posteli a byl jako křída bílý. Nebylo mu zrovna nejlíp, přesněji řečeno na zvracení. Ale co mohl chudák dělat?

Bill tu byl naposledy před dvěmi hodinami, od té doby tu nikdo nebyl. Ronald Weasley se utápěl v sebelítosti. Ano, v sebelítosti.

Do pokoje se někudy dostala sova, ale Ron nezaregistroval kudy. Sedla si mu na postel a začla nervózně houkat. Hoch tedy otravnou sovu zbavil dopisu a ta se vesele rozletěla ven. Až teď si Ron všiml, že to byla Hedvika, Harryho písmo však na dopise nebylo.

Milý Rone,
Doufám, že se ti daří dobře. Doma mi povolili to Mistrovství, takže přijedu. Snad povolí i Harrymu Dursleyovi tutu skvělou podívanou.
Jinak teď jsem u tety a strýce v Liverpoolu, mám se báječně.

Pozdrav posílá Hermiona :).

PS: Nemám vlastní sovu, však víš, tak to posílám po Hedvice. Mohla bych ti poslat dopis po Křivonožkovi, ale to raději nebudu riskovat. Dej ale Hedvice prosím něco najíst, nerada bych, aby se k Harrymu vrátila hladová.

Ron se podíval z okna ven za odlétající sovou. Pozdě, řekl si.
Pak vzal do ruky inkoust a brk a začal psát odpověď, kterou pošle po Pašíkovi. Kde ta sova ale je?

Milá Hermiono,

Zamyslel se, co napsat dál.

Mám se příšerně, protože mamka nám odešla z domu a já jsem nemocný :(. Pochybuju o tom Mistrovství, jenž se koná už za čtrnáct dní. Snad se do té doby všechno zpraví.
Ron

Dopsal. Neměl tak úhledně písmo jako jeho kamarádka, ale co už. Chtěl snad někdy být jako Hermiona?