Spolu to zvládneme |Kery & t/J

•1

Leželi jsme na zemi a váleli se smíchy. Vždycky máme takové záchvaty smíchu, když si vzpomeneme na nějakou srandovní historku nebo najdeme nějaký dobrý meme. Často se, ale smějeme více než by jsme měli, protože jsme většinou zhulení. Když jsme zhulení, tak se děje hodně věcí. Nejšílenější věc, co jsme kdy udělali, je třeba sprchování se spolu v oblečení nebo psát našim ex omluvné zprávy, naštěstí jsme je před tím než si je přečetli, stihli další den smazat. Běhání v ulicích, objímaní, povídání, svěřování, pláč, kouření trávy, smích a poslouchání hudby jsou naše nejoblíbenější a nejčastější aktivity co spolu děláme. Mám ho strašně ráda.
-
Bylo brzo ráno a já ležela na zemi u něj doma. Pomalu jsem otevřela své slepené oči a když jsem se rozkoukala, tak jsem viděla jak spí naproti mě a slintá ze spaní, nad tím jsem se potichu zasmála. Trochu se pohnul, ale pokračoval ve spánku. Já si sedla a promnula si oči. Přesunula jsem se k němu a zakřičela mu do ucha: "Vstávej!" On se lekl a zakňučel. "Já ještě nechci, prosím t/J nech mě spát!" Já s nim začala třepat. "Je neděle, musíš udělat ten projekt!" Řekla jsem naléhavě. "Ty vole, ten skurvenej projekt!" Řekl Kery a konečně si sedl. Zasmála jsem se nad jeho vlasy, má je úplně rozcuchané. Miluju na Kerym úplně všechno, ale hlavně jeho vlasy, jsou strašně načechrané a vždycky mu padají do obličeje. Je tak roztomilý, když je rozespalý. Měla jsem už několikrát tendenci mu říct, že chci být jeho přítelkyně, jestli nechce zkusit vztah, ale Kery říkal, že na vztah není vůbec připravený a to já respektuji. Rozhodla jsem se tedy, že mu to zatím neřeknu. Myslím, že jsme si souzeni, asi máme zůstat nejlepší přátelé.
-
Kery pracoval na svém projektu a já ležela na posteli a poslouchala hudbu, která nám hrála do pozadí. "Co jsme včera dělali?" Zeptala jsem se Keryho. "Noo, objednali jsme si jidlo, koupali se, váleli po zemi, dívali se na YouTube a někoho pomlouvali, alespoň to si pamatuji, nevím jestli ještě něco." Odpověděl Kery. "Jak si to vždycky pamatuješ?" Řekla jsem zařazeně. "To víš, nejsem jak ty, která vždycky odpadne hned po druhém brku." Řekl arogantně a zasmál se, asi nad tou myšlenkou jak jsem vždycky už po druhém brku nepoužitelná. Zasmála jsem se taky a Kery se na mě podíval a usmál se. "Můžu ti něco říct?" Zeptal se mě a jeho úsměv brzo spadl. "Že se vůbec ptáš, samozřejmě!?" Řekla jsem a nadzvedla obočí. Kery se zvedl a přišel za mnou na postel, vypadal dost vystresovaně. Začal poklepávat nohou a vypadal, že se bojí mi to říct. Zvedla jsem se do sedu. "Moje psychika se už zase strašně horší." Řekl, dal mi hlavu do klína a začal potichu brečet. Podívala jsem se na něj ležícího v mém klíně a objala ho. Už je to tady zase. Keryho čeká pár týdnů pekla, bohužel to nemůže ovlivnit. Začal se klepat, tak jsem se ho snažila uklidnit. "Pššš..to bude dobrý, jsem tady. Spolu to překonáme." Zašeptala jsem a on zpevnil objetí.

Ahooj, doufám že se vám líbí první díl příběhu. Díly nebudu vydávat pravidelně, ale budu se snažit je vydávat často. Co si myslíte, že se stane dál? Bude se Keryho stav horšit nebo lepšit?..