Spolu to zvládneme |Kery & t/J

•3

Uběhlo pár dní a Kery nikde. Měla jsem o něj obavy, ale když jsem mu napsala, tak mi dal zobrazeno. Třeba na mě nemá náladu nebo už mojí asistenci nepotřebuje. Třeba se naučil zvládat svoje psychické problémy sám..ne to nezní jako Kery.
I přes to, že jsem se o Keryho bála, jsem ho nechala ještě pár dnů na pokoji. Když to, ale bude víc jak týden, půjdu za ním.

Je pátek a já jsem se rozhodla nic nedělat, tak jako každý den. Chtěla bych si zapálit brko, ale bez Keryho to není ono. Nevím proč, ale poslední dny jsem se cítila úplně prázdně. Ani ne smutná, ani šťastná, ani nadržená. Což jsou moje nejčastější pocity. Nechtělo se mi dělat vůbec nic. Prostě dny nějak utíkaly a mně bylo všechno jedno. Hrozně špatně se tenhle pocit vysvětluje. Každý den se probudíš jako kdyby jsi musel, protože je to tvoje poslání a ty jsi s ním smířený.

Hned jak jsem vešla do pokoje jsem shodila batoh na zem, svalila se na postel a chvíli bezdůvodně nadávala na život do polštáře. Rodiče byli pořád pryč a mně to vůbec nevadilo. Mám mnohem radši když jsem sama doma. Nadávat si jak nahlas chceš, zpívat si jak nahlas chceš, masturbovat kde chceš.
Dívala jsem se na tiktok a ležela v posteli. Najednou mi, ale napsal Kery. Byla jsem z toho, tak překvapená, že jsem se zvedla do sedu. Rychle jsem si to rozklikla, ale bylo to jenom, že mi Kery lajk moje zprávy. "Jsi v pohodě, prosím Kery." Napsala jsem. Hned si to zobrazil, ale odepsal mi jenom emoji, palce nahoru. Kery takhle nikdy neodpovídá, jenom když se něco děje. Rozhodla jsem se teda sebrat a večer k němu jít. Byla jsme přesvědčená, že mu něco je, ať už je to cokoliv. Šla jsem si objednat sushi. Objednala jsem si avokádové a lososové maki.
Za hodinku mi sushi přišlo a já se podívala na televizi, na seriál a přitom si ho snědla. Kery se neozval a já jenom koukala na videa celý den a nic nedělala.

Bylo 1:23 hodin ráno a já pořad nebyla unavená. Nenávidím být takhle dlouho vzhůru, ale nějak se to stalo mojí rutinou. S Kerym vždycky chodíme pozdě spát, i když je školní den. U sebe přespáváme a trávíme většinu času. Kery nakonec, ale vždycky usne držím než já. Vždycky potom koukám do zdi a přemýšlím nad životem. Nemám tolik psychických problémů jak Kery, ale v minulosti jsem se sebepoškozovala ze stresu a pocitu méněcennosti, takže už mám taky něco zažité. Nedokážu si bez něj představit svůj život. Bez sebe by jsme možná už oba leželi zakopaní pod hromadou hlíny, rozežraní brouky. Myslím si, že on je rozhodně moje zpřísněná duše. Miluju ho víc než sama sebe.

Vzbudila jsem se ve 12:36. Večer jsem usnula na gauči a úplně jsem zapomněla na návštěvu Keryho. Je mi to dost líto, ale dneska se tam už rozhodně vydám. Chci vědět co mu je a jak si vede.