Werewolf(s)

6. Pravda

Ahoj dneska nebudu vydávat sammyho ranní rutinu a blabla. Prostě se už přesuneme do školy. (:

9:00 hodin ráno
Zazvonilo na přestávku po první hodině.
Po snu o sobě a Danielovi jsem byl dnes tichý a zamýšlený.
Daniel se mě celé ráno ptal zda je všechno v pořádku.
Pořád jsem odpovídal že ano.
Vím, že mi nevěří, ale jsem připravený mu tuhle odpověď opakovat celý den.
Dnes navíc jdeme k němu domů, ale jsem trochu nervózní...
Nepozval nás proto, že mě chce představit jeho otci?
Co když mu o mě už řekl?
Ne,ne to asi ne...
Pozval nás jako přátelé nic hlubšího v tom nehledej...
Tohle se děje pořád...Pokaždé když jsem zamýšlený na mě vždy někdo promluví.
"Sammy?„
Uslyšel jsem známý hlas za sebou.
Otočil jsem se a byl tam.
Ten, do kterého jsem zřejmě zamilovaný.
"D-danieli! Ahooj..„
Řekl jsem nervózně a stejným tónem jsem se i zasmál.
"Přestaň mi už lhát. Co se děje?„
"Nic opravdu...„
"Já vím že mi lžeš.„
"Jak?„
"Divil by ses co všechno vím...„
Začervenal jsem se.
"Fajn...Ale řeknu ti to u tebe doma né tady.„
"Lepší než nic. Budu se těšit.„
Mrknul na mě a já se zčervenal.
Odešel a já litoval toho co jsem řekl.
Teď mu budu muset všechno vyklopit...
Ale...
Když říkal, že by jsem se divil co vše ví...
Ví že to vím?
Nechtěl náhodou pozvat jenom mě, ale věděl že by jsem podezíral?
Možnost tady je....
Mám z toho špatný a zároveň dobrý pocit.

Po škole jsme se všichni vydali k Danielovi domů. Všechna příroda okolo jejich domu byla tak živá a zelená...byla to krása... Hned jak jsme se přiblížili k brance na jejich zahradu nás zastavila ochranka.
“Klid jsou tu se mnou. Nechte je.„
Varoval je a my mohli projít dál.
Jejich bydlení nevypadalo jako nějaký zámek...Byl to normální dům. Ale stejně celkem luxus.
Dveře byly bílo šedé a celá budova byla z šedých kamenů.
Okna byla někde bíla, někde šedá.
Střecha byla černá.
Cesta k domu byla z kamenů a opravdu to byla spíše moderní vila než "zámek" jak jsem si myslel. Chvíli jsem si jejich dům prohlížel.
Postával jsem tam asi 2 minuty.
“Sammy, chápu že tě to nadchlo,ale
 rád bych aby si šel dovnitř.„
Řekl Daniel už z dveří od domu.
Na konci své věty se zasmál a zmizel dovnitř.
Hned jsem se oklepal a běžel dál.
Uvnitř to bylo ještě krásnější.
Měli šedou podlahu a zdi byli většinou bílé, někde byly s šedými obrázky.
Chodba byla normální.
Věšák, botník,nějaké skříňky. Samozřejmě vše v Šedobílé.
Šli jsme dál a po všech stranách byly dveře.
“Pokud chcete můžete si to tady
 prohlédnout. Ale já teď půjdu do svého pokoje ,je nahoře po těchto schodech, kdyby jste něco potřebovali. Ale nechoďte do těch dveří za schodami to je tátova kancelář a ani  do jeho ložnice ta je taky nahoře ve dveřích u rohu.„
Ukazoval na schody ,které byly rovně od chodby.
Bojím se, že po jeho varování Kate bude chtít do těch zakázaných dveřích....
Hned na to co odešel se Kate vydala do prvních dveří vlevo.
“Tady je kuchyň!!!„
Volala na nás Kate.
“Je velká a nádherná a tak moderní!!!„
Chválila vše na co se podívala.
Já a Simon jsme následovali každý její krok.

Po prozkoumání celého domu jsem se Kate a simonovi chtěl svěřit s tím, na co se chystám.
Celý den byl s námi Daniel , takže jsem neměl příležitost jim to říct.
Ne, že by mi daniel nějak vadil to ne ale...
Chápete ne?
"hej lidi musím vám něco říct...„
Oba dva se na mě podívali.
Nadechl jsem se a spustil.
“Dneska řeknu Danielovy, že to vím.„
“Fakt!!!?„
“Jo...jen doufám že se neztrapnim...„
“Ne, určitě ne, vyhledával jsem si "zamilovaný Alpha" a všechno napovídá tomu že je do tebe zapouchlej, do slova VŠECHNO.„
“Moment, moment...je tady ještě jedna věc...„
Trochu jsem se vyděsil, když kate začala vážně.
"Líbí se on TOBĚ?„
Bál jsem se, že se na to zeptá...
Ale čekal jsem to.
“No...Na tuhle otázku jsem dlouho neznal odpověď ani já. Ale teď už jo...Jo...jo líbí se mi.„
Kate na mě chvíli zírala šokovaně.
Nečekal jsem že to nečekala.
Ale chápal jsem to.
Dlouho jsem Alphy bral jako něco špatného a najednou jsem se do jednoho zamiloval.
“Pane bože, Pane bože, Pane bože!!„
Opakovala pořád do kolečka.
Když dořekla svůj okruh mě hned objala a to udělal i Simon.
“To je skvělyyyy!!!„
“To teda jo! Bylo by dost neslušný zlomit Alphovy srdce.„
Nad tímhle jsme se všichni rozesmáli.
“A tohle mu taky řekneš?„
“To nevím...Ale asi zřejmě jo... určitě se na to zeptá.„
“To máš pravdu.„
“Nechci tě už zdržovat už chci aby jste byli spolu!!! Tak běž za ním my ještě zůstaneme tady.„
Pobízela mě Kate a mě nezbývalo nic jiného, než jít nahoru a stresovat se.
Vyšel jsem schody a hledal Danielův pokoj.
Nakonci chodby byly dveře, které na sobě měli papír a na něm bylo napsáno "Klepat".
Jo tohle jsem si jako malý na dveře lepil taky...
Zaklepal jsem na dveře a čekal na odpověď.
“Dále.„
Ozvalo se z pokoje.
Otevřel jsem dveře a v pokoji ,Daniel seděl na své posteli a koukal do telefonu.
“Ehm...ahoj.„
“Ahoj.„
Na chvíli bylo trapné ticho.
Nevěděl jsem co říct.
“Klidně si sem pojď sednout.„
Ticho prolomil až daniel. Poslechl jsem jeho slova a sedl si na postel vedle něj.
Ruce jsem měl na kolenou a koukal po jeho pokoji.
Doufal jsem že konverzaci začne on.
“Tak to vybal.„
“C-cože!?„
Zalekl jsem se ,ale hned mi došlo proč to řekl.
“Tak co se děje? Pořád tě šikanují ti kreténi?„
“Ne,ne,ne nic takovýho.„
"Tak povídej. Já chapu, že se tolik neznámé a respetuju že mi tolik nevěříš ,ale chci jenom vědět co se s tebou děje.„
Byl jsem rád že se snaží vidět věci mým pohledem.
Je vážně skvělý...
“No víš...Já to vím...„
“Co víš?„
“To že...„