7. možná příště...

26 4 0
                                    

“To že...„
Najednou někdo otevřel dveře.
To je!?....
Tati?„
Táta Daniela... Ten silnější alpha...
Ve svých rukou držel Kate a Simona za trička.
“Máme tady nezvané hosty a jak tak koukám tak ne jenom dva...„
“Tati prosimtě nech je,já je sem pustil.„
Naštěstí oba dva pustil ze svých spárů a On spolu s Danielem odešli.
"Jste v pohodě co se stalo!?„
“Zkus hádat...„
“Kate...Že vy jste byli v tý kanceláři...„
Jo promiň, promiň strašně moc se
omlouvám! Zkazila jsem ti celý vyznání citů!„
Viděl jsem na ní, že jí je to líto tak jsem jí objal.
"To nic..Ale už vážně musíš začít poslouchat lidi. Když někdo řekne "nechoď tam" to znamená že tam NEMÁŠ chodit z nějakého důvodu.„
Kate vrtěla hlavou na souhlas a pak jsme si všichni sedli na Danielovu postel.
Jen doufám že nebude mít problém...

Daniel
Odvedl jsem tátu pryč abych mu všechno vysvětlil.
“Tak spusť. Kdo jsou ty děti a co tady dělají.„
Zněl dost netrpělivě.
“Jsou to...moji přátelé pustil jsem je sem. Myslíš že by se jinak dostali přes ochranku?„
Chvíli bylo ticho. Pak se začal smát.
To mě trochu zaskočilo.
“Tak vidíš, já ti říkal že poslat tě do školy byl skvělý nápad! Konečně nebudeš pořád osamocený.„
Aha. Jasně ,bude dělat vážného a přísného rodiče a pak se rozesměje.
Typický.
“Jak pak se jmenují?„
“Ta holka se jmenuje Kate, ten kluk z brýlemi je simon a...ten co seděl se mnou je Sammy.„
“Krasná jména. No...Jsou tady samozřejmě kdykoliv vítání.
Teď utíkej za nimi ať se o tobe nebojí a já ať u nich neudělám špatný první dojem.„
Na konci se usmál a odešel.
Já se hned vydal za ostatními.

Sammy
Bojím se o Daniela...
Doufám, že mu jeho táta nic neudělal.
Celou dobu jsme seděli v tichosti.
Po nějaké době se objevil ve dveřích od pokoje.
"Danieli!„
Nevěděl jsem co dělám ,ale vstal jsem z postele a běžel ho obejmout .
Hned jsem si uvědomil co dělám ,ale v ten moment mě on objal nazpátek.
“Tak co!?„
Zeptal jsem se po našem objetí.
“Nebojte všechno je v pohodě, táta byl dokonce i rád že jste tu. Promiňte za ty problémy. Neřekl jsem otci, že přijde návštěva.„
“Uff... ještě že tak.„
Oddychl si Simon.
“Já se moc omlouvám je to moje chyba,
šla jsem do té kanceláře,moc mě to
mrzí!„
“To nic , hlavní je že se nic vážného nestalo.„
Potěšilo mě, že se jí pokoušel uklidnit.
Ale má pravdu.
Hlavní je že se nic vážného nestalo.
A to s mým "vyznáním"...
Možná příště...

ahoj! Snažím se teď kapitoly vydávat částo. doufám že mi to vydrží :D
Tato kapitola je kratší což doufám není problém.
No nic.
Přeji vám krásný zbytek prazdnin ^^

Werewolf(s)Kde žijí příběhy. Začni objevovat