The claim CZ

Kapitola 3.

O 1 rok a 8 měsíců později:

Z pohledu Amélie:
,,Mhmm" vydechne moje překrásná holčička když jí vložím brokolicový krém do úst. Její bratříček už se natahuje aby mohl dostat svou porci. Zasměju se. Mým dětem je dnes 11 měsíců. Za chvíli rok. Jsou tak velké a krásné. Jsou můj největší poklad na světě. Moje holčička se jmenuje Aurora A můj chlapeček Nathaniel příjmení je od jejich otce. Rozhodla jsem se tak. Je to jejich otec a ikdyž ho nenávidím tak mi dal tento překrásný dar. Nevím kde bych bez nich byla. Začátky byli velmi těžké. Pracovala jsem co nejvíce jsem mohla . Pak jsem zjistila že jsem těhotná a už jsem musela myslet na všechny ne jen na sebe. Jsem kousek od smečky Alfy Alfonse a jeho druha Drakea. Je neobvyklé mýt za partnera stejné pohlaví ale občas se to stane. A díky náhradní matce mají nádhernou holčičku Ari je o tři měsíce starší než moje děti a je naprosto úžasná. Navíc miluju její žvatlání. Moje děti taky žvatlají ale ještě musí cvičit.
,,Ahoj,ahoj,ahoj!" Křikne na mě Drake a jde ke mě a v náručí má malou Ari. ,, Ahoj, ahoj, ahoj!" Křiknu zpět a vtiskneme se v obětí. Miluju tyhle naše pozdravy. Je to už náš zvyk který máme. ,,V těch šatech ti to moc sluší!" Řekne když si mě sjede od hlavy až k patě pohledem. ,,Taky nevypadáš špatně zlato." Řeknu a zasmějeme se našemu teplému výroku. Máme spolu velmi zvláštní humor ale milujeme ho. ,,Děti už jsou připravené na hlídání a neboj se půjdu do práce tentokrát jen na 5 hodin a děti budou hodné. Přijde ti pomoct i Lisa tak by jsi to měl zvládnout." Připomenu mu klidně,,Zlato to že mám kouličky ještě neznámá že nejsem matka . Jen počkej až ti jednou Arianka poví jaká jsem mamička. Zvládnu je sám a teď už vypadni jinak z toho budou děti nervózní. " Řekne a doslova mě vyhodí z mého bytu. Stojím tam šokovaná. Ani nevím proč dělá to vždycky. Říká že moje lásky vycítí že odcházím a jemu začne peklo. S úsměvem jdu k autu a odjíždím. Vím že se o ně postará je to nejlepší chůva na světě.

Děti Amélie a Dariuse:

Nathaniel :

Aurora:

O 4 hodiny
Chybí mi necelá hodina než v práci skončím. Už se těším domů. Moje děti prej koukají na pohádku a vyplivly všechen hrášek. Nevím proč jim nechutná. Je to pro ně takový nepřítel. Zasměju se když mi přijde video kde Aurora vyplivla svůj hrášek a kousek se stékal po jejich tvářích. ,,Mohu poprosit o obsluhu. Uslyším v prázdné kavárně kousek od dveří za rohem kam nevidím hlas mužů. Zvednu se se svými deskami v ruce a vydám se tam. Jsem kousek od stolu když se zarazím. Přímo přede mnou sedí Beta, Gama z mé bývalé smečky a s nimi jsou i jejich družky. Seberu kuráž která ve mě zbyla a dojdu tam. ,, Dobrý den, vítejte v Crosscrass café co pro vás mohu udělat?" Zeptám se a kouknu se na ně. Oni na mě zírají v šoku. Možná to bude tím že už nejsem ta stejná Amélia kterou znaly. Zhubla jsem, moje vlasy teď byli do půl zad dlouhé, moje obočí už je upravené a začala jsem o sebe pečovat a používám make-up. Moje móda je jiná. Jsem odvážnější. Už se nebojím možná to za to může. ,, L-l-luno." ,,Jsem Amélia prosím. Co si budete přát? Moje směna za pár minut končí tak abych vás stihla obsloužit než přijde náhrada za mě." ,, Já si dám Caffe Latte a karamelový dort." Řekne Bety kamarádka. ,, Dvakrát prosím ." Řekne kamarádka Gamy. ,,Pro nás černé kávy. Děkuji " řekne a já ihned odcházím. Jdu připravovat latté když přemýšlím proč mi řekl Luno. Nejsem Luna.... Jsem jen já jsem Amélia. Dojdu pro dortíky a přendám vše na talířek a jdu zpět za nimi. Dávám co chtěli a pak se vracím pro kávu. Když se vracím tak do kavárny vstupuje Kate moje kolegyně ,,Ahoj ! Tak co jak se máte? Všechno v pořádku? " Zeptá se mě ,,Ano byla to menší horečka ale Nathaniel se z toho dostal." Řeknu s úsměvem a kouknu se za sebe. Beta i Gama mě pozorují a poslouchají nás rozhovor. ,, No už můžeš letět domů už to tu zvládnu." Řekne a svlékám si zástěru a z šatny si beru kabelku ,,Tak se měj a uvidíme se v Pátek!" ,,Ano ahoj za dva dny!" Křikne a pošle mi vzdušný polibek. Už se těším domů a doufám že nikoho ze smečky Dark pack už neuvidím.
Hlavně ne Dariuse. Nikdy ho už nechci vidět a ani nechci aby věděl o dětech. Udělám pro to všechno jen aby to nevěděl. Moje děti mají za pár dní rok. Nemůžu uvěřit že je to už rok.
Jedu dál a mě se vybaví vzpomínka:

O rok a 7 měsíců dříve:
Jezdím už měsíc. Smečka Dark pack mi je v patách. Nevím proč mě pronásledují. Jediné co vím že chci utéct pryč. V tom se přede mnou objeví dva vlkodlaci. Kouknu se za sebe i tam jsou. Ten přede mnou se proměnil a došel ke mě jen v boxerkách. Sundám okénko a čekám ,,Co tu děláš Rogue? " Zeptá se mě celkem příjemně ,, Omlouvám se ztratila jsem se. ,,Kam máš namířeno? " Zeptá se mě ,, Ještě nevím... někam asi...." Řeknu a klepe se mi brada jak se mi chce plakat. A pak řekl věc která se nestávala Rogue. Dal mi šanci. ,, Pokud nemáš kam jít můžeš zůstat."
Někdy i pouhá věta může změnit někomu život. A i šance kterou nám nabízí.

Konec vzpomínky.

V ten den jsem našla novou rodinu. Dostala jsem šanci být milována a díky nim se postarala o své milující děti. Na mém štěstí bych nic neměnila.

Amélie dnes:

Omlouvám se za případné chyby.🤍
Ano uvědomuju si že děti nevypadají na rok ale berte to s nadhledem. Navíc jsou extrémně roztomilý! Tu holčičku bych sežrala 😍🥰🤍🤣

Moc děkuji za podporu a za to že se vám knížka zatím líbí. Moc si toho vážím!🤍 Moc děkuji za to že jste se mnou a že čtěte mé knihy dělá mě to moc šťastnou 🤍🤍🤍