Gejmrovec a Jiskra

Řešení Jiskřiných problémů

Tato kapitola je trochu jiná než ostatní. Všechny předešlé kapitoly se odehrávaly postupně s časem. Každá navazovala na tu předešlou. Tato se ale odehrává v průběhu celého děje. Jak už název napovídá, bude Gejmr řešit Jiskřiny problémy. Protože by tato kapitola byla hodně chaotická, je rozdělena do několika "podkapitol". Budou kratší, ale zároveň jich bude více. Doufám, že vám přinesou stejný požitek, jako kapitoly klasické. Nakonec vás už jen navnadím názvy oněch podkapitol. Ty zní: Obojek, Silvestr.

Obojek

Asi to znáte. Každý z nás roste. Někdo do výšky, někdo do šířky a někdo hold stářím do země. To poslední ale není Jiskřin případ. Přesto Jiskra ještě trochu vyrostla. Obojek jí už byl těsný, alespoň se to zdálo Gejmrovi. Obojek, který Jiskra nosila, už dávno nebyl v módě. Gejmr se rozhodl pořídit jí nový, ale nebyl si jistý, zda se Jiskře bude líbit.

Asi o týden později se vydali na procházku. Gejmr s sebou vzal házecí hračku, aby se Jiskra pořádně proběhla. Došli asi doprostřed parku, a Gejmr Jiskru odpoutal z vodítka, vzal hračku a hodil. Jiskra se za ní okamžitě rozběhla. Hračka letěla poměrně daleko a spadla do křoví. Jiskra neváhala a do křoví vběhla. Gejmrovi úplně zmizela z očí. To ho rozrušilo a zavolal její jméno. Jiskru nejdříve neviděl, ona pak vyběhla z houští, ale bez obojku. "Kde máš obojek, Jiskro? To se dělá utíkat a vrátit se bez obojku? No, co mi k tomu řekneš." Jiskra se na Gejmra podívala nevěřícným pohledem. " Copak ti k tomu mám asi říct, když mi nerozumíš?" říkala jsi sama pro sebe, protože jí Gejmr nerozuměl. Poté jí přeci jen došlo, že jí obojek chybí. Rozběhla se proto zpět do houští. Ještě předtím však položila hračku Gejmrovi k nohám. V houští chvíli hledala, ale obojek ne a ne najít. Nakonec ale přeci svůj obojek našla. Visel tam na větvi roztržený. Jiskra popadla obojek a utíkala zpět k Gejmrovi. Ten si k ní dřepnul a vzal jí obojek z tlamy. " Jak tě mám teď přivázat, když nemám za co? Teď s tebou nemůžu jít ani domů, z parku bez obojku nemůžeš." zamyslel se. Poté zahlédl člověka, který taktéž Venčil psa. " Jiskro, teď půjdeš pěkně u nohy, jak jsem tě to učil." a vydali se směrem k onomu člověku. " Dobrý den. Mohl bych vás o něco požádat? Mému psovi se roztrhl obojek a bez něj nemůže park opustit. Neměl byste náhradní? Případně nemohl byste mi jiskru pohlídat? Jen bych si skočil koupit nový." "Pokud bude poslouchat, rád vám vašeho psa pohlídám. Doufám, že nekouše. Nebo víte co? Vzpomněl jsem si, že už se mi něco podobného stalo. Nosím kvůli tomu jeden náhradní obojek u sebe. Mohu vám ho půjčit, jestli chcete. Chodím sem venčit své psy denně, takže byste mi ho mohl vrátit hned, jak seženete nový. Co vy na to?" " To by od vás bylo milé. Vrátím ho co nejdříve. Moc vám děkuji. Často se takoví lidé nevidí." řekl Gejmr, vzal si obojek, přivázal Jiskru na vodítko, ještě jednou poděkoval a odešel. Došel s jiskrou domů, tam ji nechal a šel sehnat nový obojek.

V obchodě s potřebami pro domácí mazlíčky už pomalu zavírali. Gejmr přišel na poslední chvíli. Poprosil je, jestli by ho nenavedli, kde tu přesně mají obojky. S jednou paní prodavačkou si šel vybrat. Jeden se mu přeci jen zalíbil. Byl černý s jednoduchým vzorem. Jak se říká, v jednoduchosti je krása. Jiskře bude určitě slušet. Byl širší a dal se jednoduše dotáhnout. Gejmr ho koupil. Byl spokojen. Musím uznat, že Jiskře ohromně slušel.

Další den se vydal Gejmr i s Jiskrou půjčený obojek vrátit. Gejmr znovu poděkoval, přecijen mu onen člověk ohromně pomohl.

Silvestr

Jiskře akorát končí první rok u Gejmra. Už je to dlouho, co skončily prázdniny. A přesto to není tak dlouhá doba, co oslavovali Vánoce. Asi už víte, jaký svátek mám na mysli. Ano, správně, jde o Silvestr. Brzy začnou všichni lidé oslavovat Nový rok. Přestože Jiskra zažila Silvestr jen jednou, je to její nejméně oblíbený svátek. Asi se ptáte, proč? Na to znám jednoduchou odpověď. Toho dne přesně o půlnoci všude začnou létat a bouchat rachejtle a petardy. Je to hlasitý zvuk i pro nás lidi, natož pak pro psa, jako je Jiskra, který má mnohem lepší sluch. Gejmr si neuvědomil, že Jiskře tento zvuk bude vadit, ale rvalo mu srdce, když viděl jiskru zelenou pod stolem s packami přes uši a nepříjemně zděšeným výrazem plným strachu. Mezitím, co Gejmr oslavoval, se ona toho všeho bála. Úplně nejhorší to bylo, když udeřila půlnoc. Hlasitý smích, hudba, ohňostroje a výkřiky " Šťastný Nový rok " jí rvali uši.

Uběhl necelý rok a Gejmr sháněl dárek také pro Jiskru. Dlouho přemýšlel, jaký by pro ni byl nejlepší. Nakonec ho napadlo, zda neexistují nějaká sluchátka určená přímo pro psy. Vzpomněl si totiž na loňský Silvestr. Zbytek příběhu z minulého roku už všichni známe. Přesně tomuto se chtěl Gejmr letos vyvarovat. Zapátral proto po internetu. Nic zajímavého ale nenašel. Zavítal proto do obchodu s potřebami pro domácí mazlíčky. Tam se trochu rozpačitě zeptal. "Prosím vás, nemáte něco jako psí sluchátka?" Prodavačka se na něj podívala, jestli si z ní nedělá blázny? Když se dozvěděla, že to myslí vážně, málem omdlela smíchy. Uražený Gejmr by teď nejraději třískl s dveřmi, jenže se před ním dveře od obchodu tiše otevřely (neboť byly na senzory) a pak se za ním stejně tiše zavřely, jako by se mu vysmívaly. Tak si s dveřmi třískl alespoň u svého bytu. Naštvaný usedl za počítač a znovu brouzdal po internetu. Bohužel ani toto nepřineslo nějaké výsledky. Vánoce tedy zvládli, přestože Jiskra dostala pouze nové pamlsky.

Silvestr už ťukal na dveře a tak Gejmra napadlo, jak Jiskře tento svátek alespoň trochu vylepšit. Celý večer s ní strávil a to až do osudné chvíle. Pár minut před vypuknutím toho rámusu, nasadil Jiskře na uši jeho herní sluchátka a po celou dobu ji hladil a uklidňoval. To ji popravdě pomohlo a byla za to ráda. Svou radost mu dala najevo hned, jak jí sundal z uší sluchátka. No, jak asi dává pes najevo svou radost? Málem Gejmra umazlila k smrti.