Teen mom

David a Mery na chodbě

Pohled Mery:
Zrovna jsem byla ve škole. David se poslední dobou nějak začal o mě a o malou zajímat. Jestli si myslí, že mu odpustim, tak na to ať zapomene... Aspoň ne nějakej čas... Za to jak se ke mně choval se fakt zapomenout nedá... Mrzí mě to do teď, protože jsem si myslela, že budeme spolu. Ale co jsem taky od děvkaře mohla čekat, že jo?

Byla přestávka a já jsem si šla do skříňky pro sešit, kterej jsem si zapomněla. Slyšela jsem kousek od mojí skříňky nějaký hlasy. Nějak extra jsem to nevnímala, dokud jsem nerozpoznala hlas Davida a Fífi. Fífa chodí na stejnou školu jako já a David.
Zpomalila jsem a poslouchala, co se bude dít.
D: ,,Jo, co mělo znamenat to, že Mery vykecal to, že jsem si jednou nevzal šprcku?"
F: ,,A co jako? Tak jsem jí to řekl, no a?"
D: ,,Měl si držet hubu..."
F: ,,A proč jako? Aby si vyčítala to, že všechno, co je jen a pouze tvoje chyba byla její? Si se posral a neutřel ne? Chápeš to? Ta holka s tebou čeká dítě! Prober se už a přestaň se chovat jak ču*ák."
D: ,,Měla brát prášky a hlavně je malá šance, že to na poprvé vyjde..."
F: ,,Prášky začni brát ty... To je jedno a jak ona mohla vědět, že by zrovna s tebou otěhotněla? Vzpamatuj se... Ona narozdíl od tebe tě fakt miluje, jenom ty jsi furt jak slepej debil..."
D: ,,Cože?" zarazil se David.
F: ,,Co cože?"
D: ,,Co si řekl, že mě miluje? Nevypadá to tak."
F: ,,A divíš se jí? Za to jak si se k ní choval? Jednou mi řekla, že tě miluje, protože jsi táta jejího dítěte a i když si jí tak moc ublížil. Fakt už se nad sebou zamysli a koukej se k Mery chovat slušně."
To už jsem nevydržela a šla jakoby nic. Pozdravili jsme se s Fífou a Davida jsem ignorovala.
Fífa odešel a zůstala jsem tam jen s Davidem.
D: ,,Můžeme si promluvit v klidu?"
M: ,,Když jsem chtěla já, tak si mě div nezmlátil, takže nemám zájem." otočila jsem se, že půjdu pryč, ale David mě zastavil.
D: ,,Notak, Mery.."
M: ,,Nech mě na pokoji." vytrhla jsem se mu a šla rychle do třídy. Jenže on se za mnou rozeběhl.
D: ,,Prosím tě Mery."
M: ,,Nech mě na pokoji! Nemám o tebe zájem. Chtěla jsem normální rodinu, ale tys to zničil, chápeš to? Víš jak jsem se po tom všem cítila? Nevíš, protože kdyby si věděl, tak by ses ke všemu přiznal a nebyl si na mě tak odpornej.. Já už ti nevěřim, tak mi dej pokoj!"
D: ,,Uznávám, choval jsem se jak debil.. Ale lekl jsem se."
M: ,,Čeho?"
D: ,,Hlavně zodpovědnosti."
M: ,,A já asi ne, viď? Mně je 17, nejsem dospělá a všechno si hodil na mě, všechno... Za malou jsem neskutečně ráda, ale za tebe? Za tebe fakt ne. Tak moc si mi ublížil a zradil si mě.. Ani se tě neptám, jestli se budeš podílet na výchově, protože je mi zcela jasný, že ne.." podívala jsem se na něho zklamaně a mířila do třídy.

Podaří se Davidovi získat Mery důvěru zpět?