Departure

162 6 1
                                    

Ježiš já se tak bojím, co když mě tam budou šikanovat co pak budu dělat?

Jdu s mamkou za vedoucími a říká mi abych se ničeho nebála že to bude v pohodě..

„Tak vy musíte být Smitheovi”

S úsměvem nás vítá hlavní vedoucí Vanessa

„Ano to jsme my” říká mamka a vítáme ji také.

„Elizabeth tak si nasedni do autobusu my zatím s maminkou něco probereme”

„Dobře děkuji” Říkám

Snad budu sedět sama nechtěla bych někoho cizího vedle sebe, možná cestou autobusem zpět.

„AUTOBUS ODJÍZĎÍ PŘIPRAVTE SE!” křičí Vanessa

Autobus odjíždí opakuji si a mávám mamce a taťkovi..

„Cesta potrvá 3 a půl hodiny” říká Vannesa a napomíná Radka aby přestal otravovat holky..

Panebože mám hlad musím se najest, kolik vlastně hodin ta cesta ještě potrvá snad tam už budem..

Vannesa jak na přivolání vykřikne „Vystupujemmm!!”

„Konečně” říkám si

Tahle část už je taky u konce a já se omlouvám že je zase ták krátka ale nebojte další už bude delší těším ne na vás u další části ❤️

Táborová láska Kde žijí příběhy. Začni objevovat