Geek Camp Secret /DOKONČENO/

Poměr

•pohled Terky•
Přišla jsem blíž k němu a prstem jsem mu začala přejíždět po hrudi.
„Tery... tohle bychom fakt neměli..."
„Proč ne?"
Vytáhla jsem se výš k jeho rtům a políbila jsem ho.
„Jsi zadaná. Navíc přítelkyně mého nejlepšího kamaráda."
„A že si stěžuješ až teď Dane. Nikdy předtím jsi mi to neřekl."
„Kdybys mě občas poslouchala tak víš, že ti to říkám už od první chvíle, co jsme spolu něco měli."
„A i přes to to vždy skončí stejně. Tak to neprodlužuj."

Políbila jsem ho a strčila jsem ho na postel. Už se se mnou tolik nehádá. Ví, že to všechno, co je mezi námi bych mohla otočit proti němu.

•pohled Dana•
Každý pohyb jejího těla, proti tomu mému. Její rtěnka na mém krku. Když se tohle stalo poprvé, byl jsem slušně opilej. Co ona nevím, ale pořád tvrdí, že to měla stejně jak já. Už jsou to dobrý dva měsíce a já na to pořád vzpomínám. Nechápu, co se ve mně ten večer zlomilo. Ale vážně jsem si myslel, že ten večer jsme oba brali jako chybu. Tedy... myslel jsem si to do té doby, než se o dva dny později objevila u dveří mého bytu. Stalo se to. Znova. Vždy jsem si myslel, že už je konec. Že už pochopila, že to nikam nevede. Ale po pár dnech se vždy objevila u mých dveří. Ze začátku jsem jí odporoval, ale po prvním měsíci jsem to vzdal. Věděl jsem, že to může využít proti mě.

Čím častěji se to děje, tím míň to vnímám. Ten pocit toho, že spím s přítelkyní mého nejlepšího kamaráda je nesnesitelný. Nechci mu lhát do očí, ale nic jiného mi nezbývá.

Teď je znovu po všem. Zvedá se z mé postele a obléká se. Jako kdyby se nic nestalo. Přitom je vedle v pokoji její přítel a ona spí s někým jiným. Pokaždé mám z toho čím dál tím horší pocit.
„Tery tohle musí skončit."
„Proč?"
„Nechci s tebou spát. Především ne za jeho zády."
„Oba víme, že se ti to líbí. Navíc kdyby to teď zjistil, zabije nás oba. Proto se to nikdy nedozví."
Než jsem stačil cokoliv říct, byla už pryč z mého pokoje.

Hned co odešla jsem zamířil do koupelny. Potřebuju ze sebe smýt její rtěnku a nejlépe i její vůni. Nelítá mi hlavou nic jiného než pocit viny. Jak můžu být součástí něčeho takového?

Vypnul jsem vodu, oblékl jsem se a podíval jsem se na sebe do zrcadla. Jak jsem mohl klesnout tak hluboko? Musím říct Lukášovi pravdu. Pravděpodobně tímto riskuji naše přátelství, ale musí to vědět.

Z myšlenek mě probudilo zaklepání na dveře mého pokoje. Došel jsem k nim a otevřel je. Na chodbě stál Lukáš.
„Ahoj Dane. Můžeme si promluvit prosím?"
„Jasně. Pojď dál."
Lukáš vešel a jen jsem zavřel dveře už spustil.
„Ty víš jak moc Terezku miluju že? No takže... nic se nezměnilo. Pořád ji stejně miluju. Ale... mám pocit, že začínám něco cítit k Lence. Prostě jak tady s ní vždy trávím čas, jak si píšeme a jak krásně se na mě vždy usmívá, když mi něco říká... chápeš. Je prostě hodná a... zároveň na ni nechci myslet, proto přemýšlím že Terku zase někam vezmu."
„Cože? Hele Luky, Lenka je hodná holka. A já bych ti potřeboval něco říct. Víš já-"
Během chvilky mě přerušilo Lukyho vyzvánění. Hned se podíval na mobil.
„Promiň. To je Terka. Asi mě už shání. Promluvíme si potom."

Hned odešel z mého pokoje. Chtěl jsem mu to říct. Musím si najít nějakou chvilku. Musím ho donutit, aby za mnou zase přišel. Aby mluvil o Lence. Pokud k ní začíná něco cítit, můžu zkusit nějakým způsobem ovlivnit to, aby se do ní zamiloval. Potom by pro něj snad nebyla taková rána, kdybych mu řekl pravdu.

•pohled Lukáše•
Nevím co to se mnou je. Terku miluju a je moje všechno. Ale ten způsob jak nevinně se na mě Lenka dívá, ten způsob, jak se nonstop usmívá... vždy, když mi píše, zajímá se. Je úžasná. Ale nemůžu na ní tolik myslet. Nechci místo Terky myslet na někoho jiného. A už v žádném případě ji nechci podvádět. Vím, že by to taky neudělala.