Geek Camp Secret /DOKONČENO/

Zranění

•pohled Lenky•
Vzbudila jsem docela brzo ráno. Pořád musím přemýšlet o tom, co se včera stalo. Byla by opravdu schopná mi ublížit?

Na snídani jsem se nějak tak vykašlala. Dostavila jsem se až na nástup. Terka mě stále probodává pohledem a já mám chuť se sebrat a odejít co nejdál od ní to jde.

Hra byla nějaká běhací. Nějak moc jsem nevnímala, co přesně se mělo dělat. Pochytila jsem to od ostatních. Moje nepozornost ale zavinila můj pád.

„Jsi v pohodě?"
Podívala jsem se na Lukáše, který se mě ustaraně ptal a nabízel mi svou ruku, abych mohla vstát.
„Asi ano... děkuju."
Chytila jsem ho za ruku. Bohužel jsem prakticky hned začala padat zase zpátky na zem. Než jsem ale dopadla, chytil mě Lukáš kolem pasu.
„Co ti je?"
„Nemůžu došlápnout na levou nohu. Ale samo o sobě to nebolí."
„Buď to máš naražený a za chvilku to odezní, nebo máš natažený sval. Pojď. Na chvilku si sedni."
Pomohl mi dojít trochu dál od ostatních. Bylo mi jasné, že na nás celou dobu Terka kouká. Jen mi to bylo jedno.

•pohled Lukáše•
Když jsem odešel od Lenky, všiml jsem si letmo Terčina naštvaného pohledu. Když jsem kolem ní procházel, chytila mě za ruku na znamení toho, abych se zastavil.
„Přestaň s ní furt flirtovat."
„Neflirtuju s ní. Zlato hele, pojďme se projít."
Chvilku váhala, ale nakonec mě chytila za ruku a vydali jsme se k našemu místu.

Dlouho jsme si povídali. Měl jsem pocit, že je zase všechno v pohodě. Teda do té doby, než jsem se přistihl myšlenkami někde jinde. Myslel jsem na ni. I když jsem s Terkou, stále myslím na Lenku. Ten způsob, jak se na mě dneska usmála byl kouzelnej. Neměl bych to dělat, ale přemýšlím, že zkusím, jestli ke mně něco cítí. Jsem v situaci, kdy nevím, se kterou z nich se cítím líp. Ale tohle nemůžu Terce udělat. Mám ji rád, ale poslední dobou už to prostě není takové jako dřív. Každopádně ji nechci podvést. Vím, že ona mě miluje a takhle bych ji mohl prakticky podvést.

Ne. Nechci ji opustit. Muselo by se stát něco opravdu špatného, abych byl schopnej se s ní rozejít.

Z ničeho nic mi přišlo oznámení. Podíval jsem se na mobil. Psal mi Dan.

Dan
Potřebuju si s tebou promluvit. Jen mi dva. Je mi jasné, že jsi s Terkou, tak jí prosím neříkej, že ti píšu já a že si chci promluvit. Je to důležité.

Lukáš
Okey, v kolik?

Dan
V 21:00?

Lukáš
Kde?

Dan
U mě na pokoji.

Lukáš
Ok

Dan
Děkuju

•pohled Dana•
Už to nesnesu. Musím mu říct pravdu. Teď nebo nikdy.