Hleď vzhůru / Nik tendo

3.

Tereza

Probudím se s pocitem, že dneska bude úžasnej den. Chvíli se ještě převaluju v posteli.

Dlouhou dobu to netrvá, protože mě vyruší zvuk mobilu. Na displeji se objeví neznáme číslo.

To kdo jako může být? Radši to vezmu. Zvedla jsem hovor a na mě promluvil kluk s chraplavým hlasem už jsem ten hlas někde slyšela, ale kde to teď fakt nevím.

,,Platí to teda dneska"?

to je přece ten Dominik. Kde vzal proboha moje číslo? Chvíli jsem nic neříkala ale poté jsem se odhodlala.

,,jo, ale já pak musím večer do práce".
,,Prosím tě však to večera času dost jo a ještě za hodinu před halou jak jsme se viděli ".

Nestihla jsem mu ani odpovědět a hovor típl. Kvůli tomu co mi včera řekla kája ani nevím jestli se mi tam chce. Ale co jiného už můžu dělat? Zavolat mu a říct, že tam nejdu ne to nejde něco mi říká, že bych tam měla jít.

Zvedla jsem se z té vyhřáté postele a šla si udělat snídani. Máma už nebyla doma před pár minutama odjela do práce, konečně mám klid.

Snědla jsem si připravenou snídani a šla jsem zpátky do pokoje kde jsem na sebe hodila toto.



Přesně tuhle fotku jsem ještě v mžiku dala na stories. Odložila jsem mobil a v tu ránu mi přišlo oznámení. Byla jsem zvědavá tak jsem to ihned rozklikla.

Mám se snad divit? Ušklíbla jsem se nad oznámením.

Goldcigo reagoval/a na vaše story

Hottie💋

Cítila jsem, že moje tváře polila červená barva. Odložila jsem zpátky mobil a rozhodla jsem si dát sprchu.

...

Zabouchla jsem dveře a rovnou jsem šla před halu kde se mám sejít s Dominikem. Už jsem se blížila k hale a začala jsem být lehce nervózní. Dorazím až před halu kde stojí vysoký kluk, ano to je Dominik. Za nedlouho se mi dostalo mávání rukou. Já se jenom usmála a rovnou přišla k němu.

Než jsem ho stihla pozdravit obejmul mě. Absolutně jsem tohle nečekala, ale jestli to on tak dělá tak proč ne.

Odtáhli jsme se od sebe a spatřila jsem, že má v ruce míč. Na nic jsem nečekala a vytrhla mu míč z ruky. Hned vedle nás bylo basketbalové hřiště. Běžela jsem rovnou tam a Dominik za mnou. Už jsem byla u koše rychle jsem vyskočila a míč skončil v koši. ,,1-0 pro mě". Pyšně jsem si odfrkla.

,,Myslíš jo"? Netrvalo dlouho a míč se rázem objevil v koši. Nepobrala jsem jak to stihl. ,,1-1 haha"

Takhle jsme hráli než jsme byli doslova vyčerpání. ,,Hele já si sednu jo"., ,,Jo a heleme se ty už jsi unavená". Téhle větě nechyběl ani jeho typický úšklebek. Dělá ho furt.

Já si odfrkla nad jeho tupou větou a sedla si na zem. Zachvíli tam seděl i on.

,,Jak se vlastně jmenuješ"? Vypadlo z něho po dlouhém mlčení. ,,Tereza lásko". ,,Hmm borka má stejnej typ humoru". ,,Jezisi ty jsi debilek".

Byla jsem dost vyčerpaná z té hry. Moje víčka se začaly pomalu zavírat. Dominik si toho všiml. Popadl mě a nesl mě jako princeznu. ,,Ty mi tady nebudeš spát"! Docela silně to zařval. Začínala jsem se bát co vymyslí. Chvilinku mě nesl než jsem spatřila obrovský rybník.

Přišel až k molu. A zastavil se ,,Neměla jsi mi tam spát". Rospřáhl se a já skončila ve vodě. ,,Dominiku já tě zmlátím". ,,Ty jo? Tak určitě". Přímo se mi vysmál do obličeje a to už jsem ztratila trpělivost. Rychle jsem vylezla z vody a rozběhla jsem se po molu v rychlosti jsem vzala ruku Dominika a strhla ho se mnou do vody.

Takhle jsme blbli aspoň ještě 2 hodiny. Musím uznat, že pohledy lidí fakt stály za to.

Leželi jsme celý mokří na trávě pod stromem a užívali si, že na nás občas zasvítí slunce. Divím se že v listopadu ještě svítí slunce.

,,Hele v sobotu plánujeme párty na chatě, jseš zvaná". To mi říkáš fakt v pravý čas a co mám jako říct mámě? ,,Hele já nevím je to docela komplikovaný nemám na to čas". ,,Prosím". Udělal na mě snad ty nejhezčí kukadla co jsem viděla. ,,Fajn, ale tohle se stane jen jednou"! Celý šťastný mě začal objímat.

,,Ráno tě vyzvednu jenom mi ještě dej tvoji adresu a budu tam". ,,Fajn". Nadiktoval jsem mu adresu rozloučili jsme se a vydali se oba jiným směrem.

,,Já jsem asi fakt tupá sotva ho znám a už s ním jedu někam na chatu"? Co tě to popadlo Terezo? Podívala jsem se na mobil o co jsem přišla a zjistila jsem že je půl páté. Promnula jsem si oči jestli opravdu vidím dobře a ano přesně půl páté. Však jsem ještě ani neměla oběd. Trošku jsem se zděsila, ale to mě brzo přešlo. Po cestě jsem si koupila bagetu a šla domů.

...

Odemkla jsem dveře od bytu. Máma ještě není doma. Aspoň nějaká pozitivní zpráva. Lehla jsem si na postel a vzala do ruky mobil projížděla jsem soc. sítě.

V tom mně přišlo oznámení.

Goldcigo: těším se na sobotu bby

Ja: hmm to ti nemůžu slíbit bby

Goldcigo: ale notaaak však jsi mi to už slíbila

Ja: hmm tak spíš doufej, že mě máma pustí.

Goldcigo: cože?

Ja: Jo mám super zasranej život žiju furt s mámou a je přísná

Goldcigo: ty vole kdo by ještě v tyhle době bydlel s mámou?no nic snad tě pustí, kdyžtak mi napiš.

Na to jsem mu už dala jenom zobrazeno. Vzpomněla jsem si, že musím to ty zasraný práce. Chodím do baru divím se, že mě ta máma vůbec pouští. Bar byla moje jediná možnost, protože furt studuju. Naštěstí teď mám podzimní prázdniny.....

Dneska taková nic moc kapitola, ale brzy se začne něco pořádně dít.

Chyby! Děkuju že tenhle příběh čteš zatím s ním nejsem úplně spokojená ale snad se to zlepší

Určitě budu ráda za com nebo lajk ily💋❤