Hleď vzhůru / Nik tendo

11.

Tereza

Viděla jsem ho. Viděla jsem ho na vlastní oči. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Měl na sobě černé baggy džíny a velkou bílou košili. Nebudu lhát to mě uchvátilo, ale co následovalo potom jsem si nedokázala připustit.

Celý den se na něj těším jak magor a co nevidím jak se tady líbá s nějakou brunetou. Moje oči zaplavilo mnoho slz.

Byla jsem vzteky bez sebe a zároveň zklamaná a smutná v tu chvíli moje emoce nešly ovládat. Celá ubrečená stojím na tom stejném místě. Nedokázala jsem se ani pohnout.

Jeho pohled se od brunetky uchýlil na mě. ,,Terezo"! Jediné co jsem zaslechla. Vpravé ruce jsem měla mobil a vlevé jsem svírala sluchátka. Zavřela jsem oči nasadila si sluchátka pustila pisničky a než se mě stačil Dominik jakkoliv dotknout zmizela jsem mu.

V duchu jsem si začala pokládat otázky typu: jak jsem mu mohla uvěřit a jak jsem mohla být tak hloupá. Běžel a jsem přímo k našemu bytu a nedokázala bych být na veřejnosti ani o minutu déle než musím.

Naštěstí jsem za nedlouho  viděla náš byt. Vyběhla jsem pár poschodí a dostala se k našim dveřím. Otevřela jsem je a matky boty tu ještě nebyly za což jsem byla nesmírně ráda. Nedokázala bych se s ní tady o Dominikovi bavit. Shodila jsem ze sebe bundu a šla do pokoje tam jsem si vzala oversize tričko a oblékla si ho. Ani jsem nevnímala jestli to je Domči triko nebo moje. Teda až do chvíle  kdy jsem ucítila tu vůni. Tu vůni  kterou  jsem cítila skoro každý den.

Rázem mi bylo ještě větší smutno. Sundala jsem si kalhoty a byla jenom ve spodním prádle a v Domči triku.

Mířila jsem si to do kuchyně a tam si vzala velké balení zmrzliny a šla si sednout na gauč. Zaplnula jsem netflix a vybrala jsem nějaký film. Film byl docela fajn donutil mě přestat myslet na Dominika což se mi líbilo.

Než nadešlo do momentu , když můj mobil začal pravidelně zvonit. 5x jsem to vydržel, ale pak už jsem nevydržela a šla jsem se podívat. Na displeji se rozsvítilo 79 zmeškaných hovorů  od Domči.

Můj výraz se změnil docela rychle. Nepobrala jsem jak se tohle stalo. Jestli jsem usla nebo jsem ty zvonění neslyšela.

Sjedu ještě před pár oznámení a narazím na 20 zmeškaných hovorů od Jakuba a to už mi přišlo docela divné tak jsem si přestala hrát na nedostupnou a zavolala jsem Kubovi.

,,Ahoj kubo".
,,Panebože Terezo konečně jsi se ozvala"
,,Promiň no".
,,Ne neomlouvej se za 2 minuty jsem u tebe bez debat"!

Hovor skončil. No super teď ještě přijede Kuba. Co když přijede máma bude tady kuba co budu dělat? Myšlenky mi lezly všude hlavou a začalo toho být na mě opravdu moc.

Opravdu oběhly dvě minuty a zvonek se rozezněl po bytě. Jako malé dítě jsem přiběhla ke dveřím otevřela jsem je a Kubovi skočila di náruče. Opravdu jsem teď  potřebovala obejmout a nejlépe od kuby.

,,Hele princezno nebul mi tady jasný"?
,,Jo budu se snažit, prosím tě pojď dovnitř". ,,Díky můžu si tu někde sednout"? ,, Jasný sedni si na postel do ného pokoje hned tě tam zavedu".

Sedli jsme si na postel a při té vzpomínce, že ještě před pár hodinami tady seděl Dominik chtělo se mi zase brečet. Jakub si toho všiml a stáhl si mě do silného objetí. ,,Hele jestli budeš chtít můžu ti to nějak zkusit vysvětlit".

,,Jakube tohle mi přijde jako úplně zbytečný viděla jsem to co jsem viděla"

,,Dej mi šanci ti to vysvětlit". ,,Proč jsi tady ty a ne Dominik když mi to teda chceš vysvětlit hm"? ,,To ti právě chci vysvětlit proč on tu není!"

Nechtělo se mi s nikým hádat tak jsem ustoupila a rozhodla se ho vyslechnout.....

O můj bože já se hrozně omlouvám je to asi měsíc co jsem viděla 10 kapitolu tak doufám že tahle 11 se vám líbila ještě netuším kolik kapitol ještě bude ale rozhodně nejsme u cíle!

Děkuju že to čteš!!!

💗💋