Vzbudila jsem se s obrovskou bolestí hlavy a s pocitem, že dnes jdu poprvé do školy.
Proto vstanu a rozejdu se směrem ke kuchyni kde stojí matka a něco dělá. Sedla jsem si k barové židli a moje hlava se zamotala tak, že jsem se málem neudržela a spadla.
V tom mě vyrušila mamka pokládající talíř přímo přede mne.
Talíř byl celý plný vším možným. ,,To nesním". Vyhrkla jsem ze sebe. ,,Jen jez jsi strašně hubená".
V jídle jsem se jen tak povrtala a dala ho zase zpátky na kuchyňskou linku. Šla jsem do koupelny kde jsem si dala rychlou sprchu a udělala hygienu.
Nesmí chybět trošku make upu. Udělala jsem si linky dala řasenku. Pod oči jsem si dala korektor, abych aspoň částečně zakryla kruhy pod očima. A na rty jsem si narychlo napatlala nějakou rtěnku.
Proutíkala jsem chodbou do pokoje. Stála jsem v pokoji kde na mě čekala obálka se srdcem které zalepovalo celou obálku.
Jediná moje otázka byla od koho je a jak se sem dostala. Sáhnula jsem po ní a vytáhla krátký dopis.
♡ahoj Ter, Napiš mi tvojí adresuškoly a čekej mě tam. Nezapomeň napsat v kolik končíš!
Užij si školu. Goldcigo♡
O můj bože jak já ho miluju.. . I hned jsem sáhla pro můj mobil který byl položený na nočním stolku a napsala mu.
Já: končím 15:15 nemůžu se dočkatnecháputě :) P.S radši se ani nebudu psát jak se to sem dostalo
Netrvalo to ani minutu a přišla mi od něho zpráva.
Goldcigo: 😏
Jen jsem se nad tím ušklíbla a rozhodla se konečně obléct.
Tohle jsem si vzala na sebe
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stejně jsem furt s outfitem nebyla spokojená. Do začátku školy mi zbývalo 15 minut a já furt byla doma. Začala jsem panikařit do tašky jsem dala všechno potřebné. Vzala jsem si bundu a vyběhla směr škola do uší jsem si nasadila airpody a vypustila jsem všechny moje myšlenky, které mi poslední dobou lezly na nervy.
Školu jsem měla od bytu 10 minut. Dneska jsem opravdu nestíhala.
Po dlouhé rovině kterou jsem šla už několik minut jsem konečně zabočila do ulice kde mám školu. V tom jsem do někoho narazila a já sebou švihla na zem. V té rychlosti jsem ani nestačila zaznamenat do koho jsem narazila. Zvedla jsem hlavu a spatřila tu jednu holku. V puse měla žvýkačku a nahlas s ní žvýkala. Dělalo se mi z ní blbě. Nepomáhal tomu ani její hnusný ksicht.
Nedá se ji říkat jinak než přemalovaná štětka. ,,Příště si dávej bacha špíno"! Jen jsem prootočila očima a zvedla se. Hodila jsem na ní ještě jeden z mých vražedných pohledů a vkročila do školy.
Sundala jsem si sluchátka a zvuk zvonku se rozezněl po chodbě. Znamenalo to jediné, že zrovna začala moje 8 hodinová výuka.
Rychle jsem vyběhla schody a zaplula jsem do třídy. Učitelka tam na štěstí ještě nebyla, takže jsem měla ještě čas.
...
Uběhlo pár hodin a já tady budu ještě trčet hodinu. A to ještě máme fyziku.
Už mě unavují ty jeho kecy navíc už by měl být dávno v důchodu. S nechutí jsem došla před učebnu a čekala na povel učitele aby nás vyzval dovnitř.
Netrvalo dlouho a dveře se otevřely a celá třída vešla dovnitř. Já jsem jako obvykle obsadila zadní řadu.
Učitel začal něco vyprávět. Přestala jsem naprosto vnímat a začala jsem se soustředit jenom na Dominika. Nemohla jsem se dočkat. Potřebuju ho znovu vidě. Myslela jsem na něj tak dlouho, že jsem ztratila pojem o čase. ,,Tereza k tabuli"., okamžitě jsem se probrala a na mé štěstí jsem jediná Tereza ve třídě.
Zvedla jsem se ze židle a mířila jsem si to k tabuli. Moje oči se konečně odhodlaly přestat čumět na zem a zvedly pohled na tabuli. Teď lituju, že to udělaly.
Na tabuli byl příklad na který jsem absolutně neznala odpověď. Vzala jsem do ruky křídu. Můj plán byl, že tam prostě něco napíšu a bude to špatně. Naštěstí se začalo zvonit a všechen stres ze mě odpadl.
,,Nedá se nic dělat doděláme to příště studenti". Běžela jsem si pro batoh a rovnou jsem vyběhla ze třídy a jediné na co jsem myslela bylo co nejdříve se dostat z téhle podělané školy. Seběhla jsem pár schodů a mohla jsem konečně opustit tuhle hroznou budovu. Vyběhla jsem z ní a co jsem spatřila mi vyrozilo dech.....
