Best dancer in the world? Nah..

11.

Vietnam, Hanoj 12:45 (Převlékací kabinka)

Kook se otočil a já jsem si začal sundávat tričko. Jakmile jsem si ho sundala chtěla jsem si zpět nasadit to svoje ale to jsem nestihla. Jungkook mě chytl a přitiskl si mě k sobě. Byli jsme od sebe jen několik centimetrů. On se přiblížil a spojil naše rty-

Byl to velmi krásný pocit. Jeho rty chutnají po jahodách a tak si asi dokážete představit co se se mnou děje. Bylo to úžasné. Chtěla jsem aby tenhle pocit trval věčně ale jednou musí skončit. No a skončil právě teď.

JK: Promiň, asi jsem tě vylekal al-

M: Ne, neomlouvej se. Je to vpohodě přeci spolu chodíme...

JK: Dobře zlatíčko

M: Nech toho

JK: Ano lásko.

M: Kookie....

JK: No dobře už přestanu.

M: Hele tak já se KONEČNĚ obleču a půjdeme?

JK: Fajn, jen se rozhlédnu jestli jsou pryč.

Mezitím co se Kook koukal jestli někdo nejde jsem se rychle převlékla abychom mohli vyrazit. Chvilku jsme čekali ale pak mě Kook chytnul za ruku a táhnul mě směr pokladna. Jakmile jsme zaplatili vyrazili jsme směrem KFC. Šli jsme tam ze dvou důvodů. Za prvé jsme měli oba dva dost velký hlad (nebo teda alespoň já) a taky proto že jsme se měli se tam měli sejít s Jinem a Jiminem. 

Vyjeli jsme po eskalátorech do druhého patra a tak jsme zabrali nějaké místo pro čtyři lidi. Kook nám šel objednat nějaké to jídlo a já jsem mezitím seděla a vyhlížela jsem kluky. Asi po 5 minutách čekání přišli s obrovskýma taškami. Sedli si vedle mě a začali mi ukazovat co všechno si koupili a mezitím už stihnul přijít Jungkook a tak jsme se mohli všichni pořádně naobědvat. Jakmile jsme všichni byly přecpaní až k prasknutí jsme se rozhodli že už by jsme se mohli vrátit spět na hotel za ostatníma. 

Jakmile jsme přijeli na hotel vzali jsme si svoje kufry a znovu jsme nasedli do auta. Tentokrát ale všichni a nejeli jsme do obchoďáku ale na letiště. Jakmile jsme dorazili vystoupili jsme z auta (logicky) a vydali jsme se k odbavovací části. Nečekaně už tu čekalo spoustu fanynek. Jako obvykle chtěli podpisy a fotky. Kluci ale rozdávali jen autogramy a tak se s tím museli vypořádat. Snažila jsem se je ignorovat ale jedna věc rozhodně ignorovat nešla. Otočila jsem se na tu holčinu a udiveně jsem se na ni koukala.

M. Myslíš to vážně?

?: Jo, proč ne?

M: Oh, dobře tady máš...

Ano ta neznámá holka. Nejspíš nějaká army mě právě požádala o podpis. Sama tomu nemůžu uvěřit. Ještě nedávno mě všichni nasnášeli a teď chtějí podpisy? Tu větu snad nikdy nezapomenu: ,,Ahoj, dáš mi prosím autogram na památku?" Zbytek pobytu na letišti jsem se usmívala jak měsíček na hnoji. 

Všechno probíhalo celkem normálně. Taková ta klasika na letišti. Jakmile jsme se odbavili měli jsme volno a tak jsme se procházeli a různě jsme si povídali. Bylo to celkem fajn než zazněla ta jedna pitomá OTÁZKA. Ano jedna otázka která mi zkazila mojí náladu typu měsíček na hnoji. 

Y: Kdyby jsi měla chodit s někým z nás, kdo by to byl?

,,A jako jak mám asi teď odpovědět? Mám jim tady říct, dámy a pánové já chodím s Jeonem Jungkookem? Nebo tady mám mlít nějaké sračky o tom že nikoho nechci? Jako pomoc ale můj mozek má moc malou kapacitu na to aby teď přemýšlel.." Tyhle věci lítali v mé malé hlavičce.