Rudá Vrána [Warcross]

Systémová chyba

"Dnes jsme se tu sešli abychom se před začátkem turnajové sezóny podívali na toto utkání ve skutečně hvězdné sestavě. Na vzdálenějším konci máme tým Alfa vedený Asherem Wingem, na bližším pak tým Beta v čele s Pennem Wachowskim!" vykřikne moderátor, zatímco se objevíme na létajících ostrůvcích, nacházejících se v celém hracím poli. Ze všech stran slyšíme jásot fanoušků skandujících naše jména.

Zprava se mně šklebí Jena, která neustále pohazuje svým blonďatým culíkem, ale jakmile otočím hlavu vlevo spatřím povzbudivý úsměv od Ashera. Přehodím si své blond vlasy přes rameno, přičemž jejich rudé konečky odhalí jizvu na mém krku, kterou okamžitě zakryju límcem modré kombinézy.

"Připraveni prohrát?" zakřičí Asher na tým Beta, během čehož si provokativně založí ruce na hrudníku. Penn z druhé strany údolí zavolá něco na oplátku, ale to přeruší skandování obecenstva. "Doufám, že jste připraveni je rozdrtit," ozve se mi Asherův hlas ve sluchátkách. "Že váháš," zazubím se na něj.

To už jsem mu ale nad hlavou rozzáří modrý drahokam, neboli náš Artefakt. Komentátorka teď opakuje pravidla čemuž moc nevěnuju pozornost. "Pamatujte, máte jen jeden úkol: získat artefakt oponenta dřív, než se on zmocní vašeho!" prohlásí nakonec. Zvednu zaťatou pěst a dvakrát se s ní uhodím do prsou, čímž dávám najevo že jsem si vědoma pravidel.

"Připravit se!" vykřikne hlasatelka. Publikum se k ní přidá: "Pozor! BOJ!" Virtuální svět se zachvěje řevem neviditelných fanoušků a oblaka se začnou rychle pohybovat. Bouřka, barvící horizont do tmava, se začne rychle pohybovat směrem k nám, její burácení a blesky křižující oblohu jsou každou vteřinou blíž. Jako v každém warcrossovém světě bude zápas tím těžší, čím déle potrvá.

V tu samou chvíli se nad řadou ostrůvků objeví pestrobarevné kuličky, představující posílení - dočesná vylepšení která vám dodají super rychlost, křídla umožňující krátkodobý let, obranné štíty na ochranu proti útokům soupeře a tak dál. Existují tucty různých posílení, které se ve hře můžou objevit, a neustále se přidávají nějaké nové. Některá posílení jsou tak cenná, že za nimi tým třeba vyšle jednoho člena po celou dobu hry. Samozřejmě, že se za takové posílení dá získat hromada peněz.

"Dobře. Anito? Vidíš to posílení támhle nad tím výčnělkem? To je Náhlá smrt. Získej ho," ozve se Asher hned po zahájení hry. Hned na to ukáže na kuličku vznášející se nad skalnatým výčnělkem vzdálenějšího konce laguny. Nezaváhám ani vteřinu a vyrazím. To už ale slyším moderátorku oznamující, kam mám namířeno. Přeskakuju z jednoho ostrůvku na druhý a postupuju směrem ke skále. Za sebou slyším jak ten, na kterém jsem před chvílí stála pukl a rozpadl se na kusy.

To už ale i Asher s naším ranařem Maxem vyrážejí kupředu. Já jim ale nevěnuju moc pozornosti a radši pečlivě volím své kroky. "Náhlá smrt!" vykřikne jeden z komentátorů a já se samolibě zazubím. Mezitím Asher s Maxem skoro vyřadili Penna. "Na chvíli jsme ztratili ze zřetele Kenta, ale vypadá to že teď dohání Anitu. Mají namířeno k posílení Náhlé smrti!" křičí dál hlasatelka. Ohlédnu se a opravdu. Kousek za mnou běží lapka Bety, Kent. Kolem mne vane ostrý vítr, který lehce rozhoupá levitující ostrůvky. Z nebe začnou padat veliké dešťové kapky, kvůli kterým je povrch ostrůvku kluzký a je těžší se na nich udržet. Ještě trochu přidám a snažím se setřást Kenta. Náhlá smrt je už na dohled.

K posílení se dostanu první. Mám tak akorát čas na to abych ho sebral z útesu než mě dostihne Kento, který po mně skočí. Shodím ho ze sebe a ladným skokem se vrhnu dolů k laguně. Chystám se posílení použít, ale to mi zmizí z rukou. "Co to-" vypravím ze sebe než ztuhnu. Najednou se přede mnou objeví dívka s duhovými vlasy, která v ruce svírá mé posílení. Na tváři se jí zračí nechápavý výraz. "Emiko?" zašeptám, když na mě upře pohled. Kolem nás se rozlehne zvuk píšťalky rozhodčího. Fandění diváků se promění v šokovaný šepot. "A ty seš sakra kdo?" zeptá se nevěřícně Asher, který si zjevně nevšiml podoby mezi námi dvěma. Scénu zalije rudé světlo a všudepřítomný hlas oznámí: "Time out. Systémová chyba." Pak moje obrazovka zčerná.

Hned, jakmile se mi vidění opět rozjasní, vyrazím z mojí hrací kóje a než mě kdokoliv stihne zarazit, vyběhnu ven z Tokijského dómu. Všude na obloze se na počest šampionátu lesknou loga Henka Games, zářící různými barvami. Na každém z mrakodrapů se přehrávají oblíbené scény ze zápasů profesionálních hráčů, takže můžu zahlédnout i sama sebe. To je teď však to poslední, co mě zajímá. Kývnu na chlápka z ochranky, který mi bez řečí podá moje elektrické prkno. Na něm jsem i přijela, jelikož nenávidím ta černá auta, kterými přiváží oficiální hráče na různé akce. Naskočím na prkno a zamířím pryč.

Hned za prvním rohem však zastavím, abych si nasadila kapuci a zapla svůj anonymní profil, díky kterému mě nikdo z lidí na ulici nepozná. Poté už se vydám směrem domů. Celou cestu musím neustále přemýšlet nad tím, co nastane, až si novináři zjistí Emičino jméno a nás dvě si automaticky spojí. Proč jen se pořád pokouší hackovat, aniž by se pořádně zabezpečila? A proč se do šampionátu musela připlést zrovna letos? Doufala jsem, že se mi podaří ji z toho vynechat, ale teď už mi to moc nadějné nepřipadá. Povzdechnu si a přišlápnu prkno, čímž lehce zrychlím.

V mém zorném poli se objeví kolonka příchozího hovoru tak náhle, až skoro narazím do pouliční lampy. Minu jí jen tak tak a telefonát přijmu. "Ahoj!" pousměju se, zatímco odbočím vlevo. "Ahoj Anit. Kam jsi zmizela po vyhlášení systémové chyby? Sledoval jsem zápas," ozve se mi ve sluchátkách hlas jednoho z mých nejlepších přátel. Známe se už od doby kdy nám bylo šest. Kvůli tomu, že jsem beze slova zmizela z Anglie když mi bylo osm, a pak se zase o pět let později objevila, se naše přátelství nijak nepoškodilo. Naopak spíš posílilo.

"Anito?" Povzdechla jsem si: "Promiň, Treme. Poslední dobou jsem docela dost mimo." Tremaine pouze přitakal a čekal, až budu pokračovat. Odmlčela jsem se pouze na tak dlouho, abych bezpečně přejela světelnou. "Víš jak jsem to říkala o své sestře, Emice? Ta holka ze zápasu. To byla ona. Nějak se musela nabourat do hry, když se snažila hacknout tu Náhlou smrt." Oba jsme byli ticho na tak dlouhou dobu, že jsem se začínala bát, že nám vypadlo spojení. "Nemůžu tomu uvěřit. Tvoje sestra se hackne do zahajovacího zápasu šampionátu a ty řekneš jen tohle? Já kdybych měl sestru, která tohle udělala, asi bych jí pogratuloval, protože hacknout oficiální warcrossový šampionát je nemožné," prohlásil nakonec. Musela jsem se upřímně zasmát. "Vždyť přece víš, že jsem hackla warcross snad milionkrát, jen o tom veřejnost, a nejspíš ani Hideo Tanaka nevědí," odvětila jsem s namyšleným podtónem. Teď se smál zase Tremaine. On je jeden z mála lidí, kteří dokáží roztavit mojí mrazivou náladu.