Písek příjemně chladí má chodidla. Zanechávám za sebou pouze malé otisky. Vítr se prohání okolo mě. Snad mě zavede správným směrem. Obklopuje mě velice líbezný zvuk. Jdu mu naproti. Co to je? Vypadá to jako neuvěřitelná svoboda, něco naprosto nespoutaného. Dívám se na to. Jsou to vlny. Jak já miluji vlny. Vždy jen na krátký okamžik připlují a jsou zase pryč. Jsou svobodné a nejsou nikdy samy. Jdu jim vstříc. Chci se také cítit tak nespoutaně. Tak neuvěřitelně svobodně. Jedna vlna za druhou se rozbíjí o útesy. Chci se stát vlnou. Rozplynout se a zmizet. Ten zvuk je tak nádherný. Tak uklidňující. Jen šum a nic víc. I přesto to zní jako nejkrásnější skladba. Už jsem skoro tam. Má holá chodidla obklopí první vlna. Je tak příjemná. Ach, je tak krásná. Jdu dál, chytit následující. Ta na sebe nenechá dlouho čekat a pohltí mě také. Po ní následují další a další. Celou mě spolknou a já si to užívám. Vítr je pohání a mě žene směrem do nich. Abych se stala jejich součástí. Naplňuje mě ten pocit svobody. Ten, který celý život hledám. Je to nepopsatelný pocit. Potápím se do nich. Již necítím na svém těle nic víc, než pouhé hlazení těch nespoutaných krás. Je mi tak skvěle. Nikdy mi nebylo lépe. Nechci je nikdy opustit. Chci být jedna z nich. Navždy.
ČTEŠ
Hlasy ve mně
PoetryPocity převedené do formy textu. Poetické zpracování těžkostí myšlenek, ale také krás. Nic není, jak se zdá na první pohled. Občas jsou malinké detaily tou největší krásou. Jen je důležité si jich povšimnou a zaměřit se na ně. Nepřehlížet je a necha...
