Věřím na anděly. Pouze ve společnosti větru pohrávajícím si s mými vlasy. Je lehký, ale zároveň velice mocný. Slyším jeho šum v mých uších. V klidu a tmě se stále zvyšuje. Babička mi povídala, že ten šum je zpěvem andělů. Zpívají na nebi a k nám z jejich hlasové symfonie doputuje pouze ten tichý zvuk. Stupňuje se a rázem vždy zmizí. Asi andělé otáčí listy ve svých nebeských sbornících. Při tomto zpěvu nemohu udržet své tělo ve strnulém stavu. Znamená to, že právě tančím ve zpěvu andělů? Tento zpěv laškuje s mým tělem. Lechtá mě. Jaké to asi je, býti andělem? Dávají na mne pozor a já se pohybuji do rytmu té nejkrásnější melodie, jakou jsem kdy slyšela. Pod nohama cítím stébla pokryta brzkou rosou. Vycházející sluneční paprsky hladí každý kousek mého nahého těla. Nebe se zabarvuje do ohnivě rudé. Já však cítím náhlý nával strachu. Co když utichnou? Co když až utichnou, vše okolo zemře? Co když utichnou a nezbude nám zde již vůbec nic? Co když vyjde slunce a bude to naposledy? Co když..?
ČTEŠ
Hlasy ve mně
PoetryPocity převedené do formy textu. Poetické zpracování těžkostí myšlenek, ale také krás. Nic není, jak se zdá na první pohled. Občas jsou malinké detaily tou největší krásou. Jen je důležité si jich povšimnou a zaměřit se na ně. Nepřehlížet je a necha...
