Obanai POV
"Kam vlastně jdeme,Iguro?"zeptal se Tomioka."Když jdeš se mnou, tak bys to měl vědět.Jdeme hledat mou sestru.Už měsíc jsem ji neviděl.Kagaya-sama se obává, že je pravděpodobně mrtvá."odpověděl jsem."Aha."řekl Tomioka."Takže chápeš, že mi překážíš?"zeptal jsem se."Já ti překážím?Aha."řekl Tomioka."Ano,překážíš.Nejsem nadšený, že jdeš se mnou."řekl jsem.
O tři dny později
"Iguro,vracím se.Už mě to nebaví."řekl Tomioka."Klidně jsi jdi.Vadit mi to nebude."řekl jsem."Tak já odcházím.Pravděpodobně je vážně mrtvá."řekl."Nevěřím nikomu,kdo to říká.Yoko by nezemřela."řekl jsem."Opravdu?Jsi si jistý?"zeptal se."Jsem si jistý!Neopustila by mě!To by neudělala!"křikl jsem."Nedělej si falešný naděje,Iguro!"křikl Tomioka a odešel."Jak si tím můžeš být tak jistý?!"zakřičel jsem na něho.Odpověd jsem nedostal."Není mrtvá."řekl jsem si pro sebe a pokračoval jsem v cestě.Najednou se mezi stromy mihlo něco fialového.Viděl jsem celkem jasně, že to byl nějaký kus oblečení.Po chvíli jsem si vzpomněl."Yoko měla stejně fialové haori!"řekl jsem si pro sebe a běžel jsem za osobou."Stůj!Yoko to jsem já,Obanai!Tvůj starší bratr!"křičel jsem po osobě.Osoba se zastavila a podívala se na mě."Nii...-san?"řekla osoba.I když jsem ještě nebyl u té osoby,tak jsem ten hlas moc dobře poznával.Proto jsem se nezastavoval a osobu jsem objal."Proč ses nevrátila?!Bál jsem se o tebe!Já věděl, že jsi nezemřela!Vysvětli mi to!"křičel jsem a přitom mi stékaly slzy štěstí po tvářích."Omlouvám se,nii-san.Nechtěla jsem ti udělat starosti."řekla Yoko."Už je to v pořádku.Už jsem tě našel a nikdy tě už neopustím."řekl jsem.V tu chvíli jsem nepomohl zastavit mé slzy štěstí.Byl jsem opravdu šťastný.
Pokračování příště
Další kapitola je tady.Snad se líbí.
Mějte se hezky 💖
ČTEŠ
Člověk a démon
FanfictionYoko už je od narození moc slabá,proto se nemůže chránit sama.Od toho ji chrání její starší bratr.Její bratr je jeden z Hashirů.Jednou Yoko donutí svého bratra odejít na několikadenní schůzku Hashirů bez ní.V ten den za chladné noci, když byla Yoko...
