S!X MACHINE

alone

Byla noc, kdy se naším rodinným domkem rozezněl výstřel.

Bodlo mě ve hrudi, když jsem šokem vytřeštil oči a posadil se. Rozhlédl jsem se kolem, po svém tmavém pokojíčku.

Nic lepšího, než jít za mamkou a chtít se u ní schovat, mě nenapadlo. Proto jsem ihned vstal a rozeběhl se za mamkou, která však ležela přede dveřmi mého pokoje.

Zarazil se mi dech.

Vypustil jsem vzlyk.

Rozeběhl jsem se za bráškou, za mým hyungem, který mě vždy chránil, který měl pokoj na konci chodby.

,,Já...já nic neprovedl," ječel nějaký hlas, podobný mému bratrovi.

Bylo v něm slyšet tolik strachu.

,,Prosím, nechte mě žít. Já vám to-" ani ho nenechali domluvit, když se rozezněl hlasitý výstřel a naprosté ticho.

Vypustil jsem další vzlyk.

Otočil jsem se a chtěl se rozeběhnout pryč, avšak mě zastavilo odjištění pistole.

Zmrzl jsem. ,,Kdo jsi," zašeptal jsem.

Nic mi to však nepřineslo. Dotyčný nepromluvil. Jen mi více přitiskl pistoli na hlavu.

,,V," ozval se tlumený, hluboký hlas.

Rázem okamžiku se celou chodbou rozeznělo ticho. Otevřel jsem oči a ohlédl se. Zamnou nikdo, pouze měsíční světlo, které mi zasvítilo do obličeje a donutilo se zamračit.

Můj otec zmizel. A já jsem byl zase sám.