S!X MACHINE

yes or no?

,,Jungkooku." Ozvalo se zpoza mých zad. Strnul jsem v pohybu, ohlédl se a navázal oční kontakt s mým spolubydlícím, Yoongim.

Myslí mi proletěla ta vzpomínka.
Vzpomínka na to, co mi předtím řekl. Jak moc mi to ublížili, i když to byla jen pitomá slova. Pitomá slova...

,,Já, um..." Vydal ze sebe při chůzi ke mně. Nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou při zastavení kousek od mé postavy, stojící u linky, když si podrbal zátylek a odkašlal si.

,,Chtěl jsem se omluvit. Nechtěl jsem ti...ublížit. Byl jsem naštvaný a nevěděl jsem, co říkám." Vyšlo z jeho úst po několika okamžicích.

Zarazil jsem se a dál němě hleděl do jeho tváře. Snažil jsem se vyčíst vše, co jen v tuto chvíli šlo. Lži, stud, lstivost, pravdu, smutek.
Cokoliv, co by mi pomohlo zjistit, co právě cítil.

Měl jsem dilema. Spíše mé srdce.
Jedna jeho část nechtěla omluvu přijmout, druhá však chtěla a potřebovala obnovit komunikaci s mým kamarádem.

,,Odpouštím ti.." Zašeptal jsem nakonec a odložil utěrku na linku po mé pravici. ,,Ale ta slova byla dost..." Odmlčel jsem se a povzdechl si. ,,Byl bych rád, kdybys už nic takového neříkal. Nikdy."

Yoongi mlčky přikývl, nic neřekl, na patě se poté otočil a odešel do svého pokoje, jako kdyby naše konverzace skončila.
Ale ona neskončila. Chtěl jsem pokračovat.

Vykašlal jsem se na nějakou konverzaci. Chtěl jsem mít klid. I když jsem cítil, že byla potřeba vše řešit déle. S povzdechem jsem se rozešel pro telefon, který jsem si strčil do kapsy od džín, a vyrazil ke dveřím.
Tam jsem se obul do tmavých tenisek a vyrazil do práce, kde na mě již čekal blondýn.

,,Jsem tu," pozdravil jsem ho obejmutím, když jsem byl u blondýna dostatečně blízko a mohl jej obejmout zezadu.

Jimin sebou šokem škubl, když si ale uvědomil, že jsem to já, úlevně vydechl a více se do mé hrudi opřel.

,,Už jsem si myslel, že nepřijdeš." Povzdechl si s nafouknutými tvářemi a odtáhl se z objetí. ,,Hodláš mi už říci, co ti řekl ten Kim?" Zvědavě na mě zvedl obočí a do boku si opřel jednu ruku.

Neměl jsem mu to v plánu ještě říkat. Nebyl jsem připravený. Ale... podle situace jsem vyhodnotil, že by bylo lepší to vyklopit a netajit to.

,,Dobře...." Vyšlo ze mě po dlouhém tichu. ,,Prostě... Když jsem zůstal sám, všechny dluhy, které můj bratr měl, jsem převzal já a musím je splácet. Jsou to velké částky a....Nevím, kde to zjistil, ale řekl mi, že ví o tom, že takový dluh platím. Řekl, že by mi dal peníze za to,....že bych se s ním vyspal."

Jimin šokovaně vydechl a zacouval o krok dozadu. Jeho oči se naplnily slzami.
,,Jungkooku," zašeptal a do dlaní vzal mou tvář. ,,proč jsi mi o tom neřekl? Mohl jsem ti pomoci. Vždyť víš, že můj otec je-"

Utišil jsem ho ukazováčkem na rtech.

,,Ne, Jimine. Už jsi pro mě udělal dost a to bych nemohl přijmout. Nejhorší na tom všem je, že tato nabídka by se mi hodila....Nevím, jak se mám rozhodnout." Povzdechl jsem si a vjel si prsty do vlasů.

,,Co mám dělat? Mám říct ano a nebo ne?" Flustrovaně jsem zavrčel a bouchl pěstí do barové linky, až jsem tím polekal několik hostů.

,,Hlavně se uklidni. Dej si dostatek času na rozmyšlení. Tvoje srdce rozhodne správně, ale potřebuje čas." Pomalu svou dlaň položil na mou hruď a jemně mě po ní pohladil.

Mělce jsem vydechl a položil si na jeho rameno hlavu.

,,Jimine, co já bych si bez tebe počal." Zamumlal jsem do jeho ramene a ještě jednou ho pevně objal.

Ahojky!

Mám tu další epizodu, protože jste si o ní žádali❤️

Doufám, že se líbila!