S!X MACHINE

pretty boy

Je něco po deváté večer. Zavíráme kolem desáté, podle toho, kolik je zde lidí.

Dnes je to jako normální den, lidí je tu středně a jsou docela klidní. Několikrát se mi podařilo potkat lidi, kteří nemají s alkoholem žádné zkušenosti a po požití vyvádí.

Několikrát jsem to schytal, byl to dost nepříjemný zážitek.

,,V kolik zavíráme?" ozval se Jimin po mé levici.

Zaplul ke mně za pult a unaveně si protřel oči. ,,Kolem desáté. Dnes bych klidně zavřel v deset," pronesl jsem ledabyle a odpil ze svého drinku.

,,Ugh, ty lidi dnes fakt nemají vychování." Zabručel příchozí Namjoon, který sebou sekl o židli. Vypadal dost naštvaně.

Jeho oči byly temné, tváře bílé a zevnitř skousnuté, jeho ruce byly zkříženy na hrudi a jeho obočí zamračené.

,,Co tím myslíš?" Usmál se Jimin opět svým sladkým úsměvem a věnoval Namjoonovi svůj obvyklý pohled.

Namjoon se narovnal a odkašlal si. ,,No, jeden chlap do mě strčil, když jsem přicházel z venku a ani se neomluvil." Zabručel a odvrátil pohled od Jimina rtu.

Moc dobře jsem chápal, co se děje. Jimin je totiž dost agresivní povahy v ohledu na flirtování. Flirtuje a to jen tím, jak se na někoho podívá.

Je to jeho skrytý talent, který mu někdy závidím, ale na druhou stranu je to i docela špatný "zlozvyk".

,,Jimine," odkašlal jsem si nahlas a donutil tím Jimina upoutat všechnu jeho pozornost na mě.

Jimin se přestal dívat na zhrouceného Namjoona, zvedl obočí do tázavého obdélníku a nezapomněl se přitom usmát. ,,Ano?"

,,Moc dobře víš, že flirtovat můžeš jenom semnou," nenápadně jsem si ho přisunul k sobě a obmotal svou ruku kolem jeho pasu.

Postavil jsem ho před sebe, dal mu do ruky sklenici a hadr a on pochopil. Začal sklenici leštit a přitom mě nechal si dělat, co chci.

Já toho ihned využil. Dlaně jsem umístil na jeho úzké boky a mělce vydechl na jeho odkrytý krk.

Přitahoval mě, to jsem nemohl zapřít. Moc dobře jsem ho však znal a věděl jsem, co mezi námi je. Proto jsem ho něžně políbil na krk a odtáhl se. ,,Dost her, měl bych si to nechat na večer." Mlaskl jsem si pod vousy a postavil se vedle blondýnka.

Ten se pobaveně usmál a přikývl.

Rázem okamžiku se celým barem rozezněl zvonek ode dveří. Automaticky jsem pozvedl hlavu a podíval se, kdo dveřmi vchází dovnitř.

Zadrhl se mi dech, když jsem spatřil mladého muže v saku s chladným výrazem a velice dominantní aurou.

,,Dobrý den, brzy budeme zavírat," přispěchal k němu Namjoon, kdy jsem si v duchu zanadával.

Neznámý se nechápavě zamračil a podíval se na mě. Zaskočeně jsem vydechl a sledoval jeho postavu, mířící k baru.

,,Nebudu tu dlouho, rád bych si dal Váš nový drink." Jeho slova mě zaskočila, nechápal jsem, odkud by o našem novém drinku mohl vědět, ale nerýpal jsem se v tom.

,,V pořádku, sedněte si a my Vám ho přineseme," pronesl jsem s úsměvem a pokynul rukou na židle kolem.

Muž se pousmál a s přikývnutím si sedl k baru, kousek ode mě a Jimina. Pokukoval kolem, čas od času se podíval na telefon a potom se začal věnovat něčemu uvnitř zařízení v jeho ruce.

,,Jungkooku? Vnímáš?" Zamával mi rukou před obličejem Jimin. Šokovaně jsem zamrkal a podíval se na nafouklého blondýnka, který se na mě mračil.

,,Hm?"

,,Celou dobu jsem na tebe mluvil, ale jak jsem si všiml, máš jinou práci." Zabručel a začal připravovat naši novinku.

Protočil jsem s uchechtnutím oči a převzal si od něho náčiní, kdy po mně jen prohodil pár nesrozumitelných slov a začal se věnovat svému. S povzdechem jsem začal dělat drink, který si muž objednal. Když byl hotový, vzal jsem sklenici ve tvaru podpatku a odnesl ji neznámému.

Postavil jsem ji před něj na stůl a pokusil se, abych nic nezpackal.

,,Děkuji," řekl. ,,Máte pěkný úsměv," podotkl najednou, kdy jsem se přidusil vlastní slinou.

Když jsem dokašlal, podíval jsem se na něho se zděšeným výrazem. ,,D-děkuji." Zašeptal jsem plaše a snažil se nečervenat.

,,Jsem V, Vy jste?" Vyšlo z šedovláska úst. Zaskočeně jsem hleděl neznámému do očí a snažil si vzpomenout, co mi to připomínalo.

,,Jsem Jungkook, Jeon Jungkook." Řekl jsem zaskočeně a odkašlal si. V se usmál a naklonil hlavu na bok. ,,Moc mě těší, Jungkooku." Řekl a já tak s nervozním úsměvem odešel.

,,Co je, JK?" Zeptal se Jimin, když uviděl můj výraz.

,,Ugh, proč to není stejné jako s tebou?" Zabrblal jsem nevrle a začal si mýt ruce.

,,Co tím myslíš? Co není stejné jako semnou?" Nechápal dál, když jsem si povzdechl, zastavil se a otočil k němu hlavu.

,,Nic. Nech to plavat. Radši semnou umyj nádobí,"

Ahojky.

Jak jste si jistě všimli, vydala jsem novou knihu za účelem "uzdravení". Chci se ke psaní opravdu vrátit, ale moje hlava ne a ne souhlasit.

Snažím se psát alespoň tohle, i když to stojí za prd.

Doufám, že se líbilo.

Gn🫶🏻