S!X MACHINE

offer

Společně jsme s doprovodem zvonku vešli do velice útulné kavárny. Muž po mém boku se rozhlédl kolem, když během vteřiny před námi stál číšník a usmíval se na nás jako idiot.

,,Dobrý den, pane Kime, dlouho jste tu nebyl." Řekl s tím jeho přitroublým úsměvem. Nemohl jsem to komentovat, vím, jaké to je být číšníkem a nikdy bych jím být znovu nechtěl.

,,Dobré ráno, je stůl číslo 14 volný?" Optal se ho s elegancí V.

,,Samozřejmě, je jen Váš." Pouklonil se hlavou a rukou pokynul směrem k menší terásce prosklené s výhledem na panorama města.

,,A um, je tam pouze jedna židle, mám pro eh vašeho kamaráda přinést druhou židli?" Zeptal se ještě v zápětí s nervozním úsměvem.

,,Ano, přineste ještě jednu židli, chci dnes posnídat se svým přítelem." Odvětil hned šedovlásek a bez ostychu položil svou paži na můj bok.

Celý jsem ztuhl, nevěděl jsem, jak na takové gesto reagovat. Pouze jsem stál a snažil se nečervenat až na prdeli, což se mi moc nedařilo.

,,Oh ano, omlouvám se, hned to bude." Uklonil se s omluvou a už už běžel pro onu židli k našemu stolu.

V tuto chvíli mě nezajímalo nějaká židle. Ze všech sil jsem se snažil, abych se přestal červenat a hlavně jsem se snažil vymyslet, co bych měl dělat, jelikož mé tělo bylo jako kus dřeva a ne a ne se hnout z místa.

,,Půjdeme si sednout,Jungkooku?" Z nenadání se mě optal můj takzvaný "přítel", který mě po mém boku odvedl až ke stolu číslo 14 a posadil na židli, kterou číšník právě přinesl.

,,Děkuji." Zašeptal jsem, když mi číšník pomohl přisunout židli.

Byl jsem nervózní. Nervózní jako nikdy předtím. Nechápal jsem, co se semnou děje. Touhle dobou jsem přecitlivělý a leze mi to krkem. Není to v mém případě nic dobrého, vždy, když jsem se do někoho zamiloval, nedopadlo to semnou dobře.

,,Tak, co si objednáte, Jungkooku?" V tom hrobovém tichu se opět rozezněl jeho hluboký hlas.

Pozvedl jsem zrak do jeho tmavých, čokoládových očí a váhavě si zkousl ret.

,,Nebojte se objednat si cokoliv, dnes je to na mě." Dodal po chvíli a očima zabloudil do jídelního lístku, kde začal postupně číst vše, co se zde nacházelo.

Sevřelo se mi hrdlo. Vykulil jsem v zápětí oči, když jsem zaostřil ceny zákusků, které se v menu nacházely. Dokonce jsem si protřel oči, zda jsem viděl správně, bohužel jsem se nemýlil a ceny tam doopravdy byly.

Polkl jsem knedlík v krku a zaklapl jídelní lístek. Byl jsem připraven říci, že si nic objednávat nebudu. Že si nemůžu dovolit, aby mi něco takového kupoval a taky, protože nejsem žádná zlatokopka, která ho chce kvůli penězům.

K mému štěstí však ke stolu přiskočil číšník a začal se různě vyptávat ohledně naší objednávky.

,,27 a latte bez cukru. " Promluvil V a očima mě pobídl k objednávce. Nahlas jsem polkl a otevřel jídelníček, kde jsem rychle vybral náhodné číslo a řekl ho číšníkovi.

Cítil jsem se špatně. Hodně špatně. Nelíbilo se mi to. Ten podivný pocit v mé hrudi. Ten stres, nervozita. Nesnáším to. Nesnáším lidi, veřejné prostory. Ach bože, proč jsem s něčím takovým souhlasil?

,,Jungkooku, řekněte mi, jste nervózní?" Opět další stupidní otázka, na kterou se najde jedině a pouze stupidní odpověď.

Zamračil jsem se zmatením, když jsem se na něj opět podíval.

,,Proč? Měl bych být?" Optal jsem se s trochou arogance. Nemám rád takové otázky. Normálně bych odpověděl bez tónu, ale teď na to nebyla pravá chvíle.

,,Celou dobu pokukujete kolem, potíte se a pravou nohou z nervozity pohupujete. Proto se ptám, jelikož bych rád věděl, zda vás znervózňuje okolí či já."

Chtěl jsem začít křičet. Chtěl jsem začít křičet na něj, ale neudělal jsem to.

S hlubokým nádechem jsem si otřel dlaně o sebe a dál navazoval oční kontakt, který mě dováděl ještě k větším rozpakům.

,,Nemám rád veřejné prostory, víte?" Zabrblal jsem jen tak na oko, přičemž se šedovlásek uchechtl.

,,Proto vedete bar?" Jakmile dodal svou připomínku, protočil jsem očima. Blbá připomínka a jak mě dokázala naštvat.

,,Ano, co kdybychom teď změnili téma? Chtěl jste o něčem mluvit." Se skousnutými tvářemi jsem se donutil k normálnímu tónu hlasu. Zeptal jsem se ho a bez jiných komentářů zabočil pohledem vedle jeho hlavy.

,,Fajn. Chtěl jsem s Vámi mluvit o mé nabídce."

,,Nabídce?" Dělal jsem pitomce, blbý nápad.

,,O nabídce o sexu za peníze."

______

Hii guys!

Konečně jsem vydala kapitolu, kterou jsem nebyla schopna vydat, i když ji mám dávno napsanou T-T

Doufám, že vás příběh baví! 💗