Erik mi dal ještě pusu na čelo a poté se vydal do opery. Stála jsem tam jako opařená a nevěděla jsem, co mám dělat. Ten polibek byl tak nečekaný. Přejela jsem si prsty po rtech a zavrtěla hlavou. Erik byl nejspíše prostě jen šťastný, a proto mě políbil. Jinak jsem si to nedokázala vysvětlit.
Vydala jsem se ven z opery. Potřebovala jsem nyní být sama a Erik na tom nejspíše byl stejně jako já. Zamířila jsem do jednoho parku, který byl blízko opery. Byl sice malý, ale byl tu klid a ticho. Několik párů se ruku v ruce procházeli po cestičkách a kochali se krajinou, nebo vedle sebe seděli na lavičce a tiše rozmlouvali. Panoval tu takový klid a tak krásná atmosféra, ze si tu člověk připadal jako v nějakém jiném světě. Nemusel na nic myslet. Posadila jsem se na jednu z laviček a zadívala jsem se na oblohu. Nejspíše nikdy nebudu schopna pochopit myšlenkové pochody Erika. Byl tak tajemný a zvláštní.
Povzdechla jsem si. Poprvé po dlouhé době mě napadlo, jak dlouho budu v této době. Jednou se přeci jen budu muset vrátit. Co se asi stane pak? Co bude s Erikem a operou a dalšími lidmi,které jsem tu poznala? Zapomenou na mě? Nebo si mě budou pamatovat? Budou to vše brát jako sen? Těch otázek bylo hodně. Nevěděla jsem, zda na ně někdy najdu odpověď, nebo jak to celé dopadne. Na jednu stranu jsem chtěla zůstat v této době s Erikem a dalšími lidmi a druhá část mě se chtěla vrátit do své doby. A já jsem nevěděla, co dělat. Mohlo trvat ještě celé měsíce, nebo dokonce roky, než odtud zmizím. Taky jsem se se nemusela vrátit vůbec.
Dívala jsem se na páry, které procházeli kolem mě. Měli to tak snadné. Patřily do této doby. Já jsem byla z budoucnosti, byla jsem jiná než ona. Oni věděli, co od života chtějí, já ne. Byl to začarovaný kruh a já jsem chtěla dostat se z něj ven. Čím více jsem nad tím přemýšlela, tím více ni docházelo, že jediná možnost je zeptat se Erika. Pokud někdo věděl vše možné i nemožné, byl to právě on. Jenže jsem se trochu bála jeho odpovědi. Co když se mi nebude líbit nebo nebude taková jakou bych chtěla? Budu to prostě muset risknout. Jinak to nejde. Neměla jsem moc na výběr.
Rozhodla jsem se, že se ho na to zeptám dnes večer.
To jsem ale netušila, co se stane a že brzy budu mít plné ruce práce a na nějaké otázky nebude čas.
ČTEŠ
Nezapomenutelný zážitek
FantasíaJe to příběh o tom, co se stane, když si přečtěte fantoma opery a potom se vám o něm zdá. Příběh plný napětí, neznámých hlasů, spletitých intrik vedoucích daleko do minulosti a prolínající se s těmi v přítomnosti. Záhady na každém kroku,neznámé hla...
