Trable s Mommy Long Legs

Druhá hra

Pohled Toma

Uplynul týden od doby, kdy jsme prozkoumávali opuštěný sklad, kde byla Mommy Long Legs. Fredovi už přišel ten grabpack a plánů jsme měli až až. Dalo by se říci, že naše výbava na další "obchůzku" je slušně zařízená. Během desíti minut jsme dojeli k obchodu s hračkami, kde se podle všeho Mommy Long Legs zdržovala, když zrovna nebyla v "loveckém exilu" (takto jsem začal označovat dobu, kdy je v tom opuštěném skladišti). Po vstoupení se nám naskytl pohled na hezky vybavený obchod. Ještě víc mě překvapilo, že v další části obchodu bylo celkem rozsáhle hřiště. Zavítali jsme do části, která nesla název "Musical Memory". K vidění byly jen čtyři tlačítka a obrazovka složená z několika menších. "Vítejte v Musical Memory." ozval se nad námi hlas. Koukli jsme se nahoru a zahlédli Bunza. "Zelená" řekl Bunzo a začal se pomaličku spouštět dolů. Na obrazovce se ukázala zelená a tlačítka před námi se rozsvítily. Byl tam modrý, červený, žlutý a zelený. Rychle jsem stiskl zelený čudlík. "Žlutá" oznámil Bunzo. Na obrazovce se ukázala žlutá. Tentokrát to byl Fred, kdo trefil žluté tlačítko. "Fialová" řekl Bunzo. Na obrazovce se ukázala fialová barva. Jenže tady byly jen čtyři tlačítka, s tím že ani jedno nebylo fialové. "Vždyť tady ta fialová není!" zjistil Fred. Bunzo se začal chechtat a spouštěl se dolů rychleji. "Mám nápad. Stiskneme červený i modrý čudlík najednou. Modrá a červená nám dají fialovou." navrhl jsem. Fred souhlasil a stiskli jsme modré a červené tlačítko. Kupodivu nám to uznali. "Jak?" divil se Bunzo. "Spojování barev, chlapče. Každý, kdo má všech pět pohromadě, tak ví, že spojením modré a červené získá fialovou." vysvětlil jsem. "To ale nebylo čestné! Na tomhle jsem vás měl nachytat!" rozohnil se Bunzo. "A tobě přijde fér použít barvu, kterou žádný z těch tlačítek nemá?" řekl na oplátku Fred. Bunzo se ale už spustil úplně dolů, a aby toho nebylo málo, tak se oddělil od provazu, díky kterému se mohl pohybovat nahoru a dolů, když se hrála Musical Memory. "Myslel jsem, že vás zlikviduji v mé hře. Nejspíše budeme muset hrát jinou hru, abych vás dostal." řekl Bunzo. "Nebo nemusíme hrát nic." řekl Fred. "Právě že musíme. Mommy Long Legs se ke mně poslední dobou moc hezky nechová, a pokud vás nezabiju, jistě zabije ona mě." vysvětlil nám Bunzo. "Už jsi někdy zkusil kytky? Na holky to vždycky zabere." zeptal jsem se ho. "Vážně? To musím promyslet." řekl Bunzo a začal přemýšlet. To byla naše příležitost k útěku, kterou jsme hned využili. "A ty kytky fakt zaberou?" zeptal se mě Fred poté, co jsme se dostatečně vzdálili od Musical Memory. "Nevím. Něco jsem náhodně plácnul a on se toho chytil, to je celé." odpověděl jsem. Fred na to nic neřekl a pokusili jsme se najít cestu ven. Můžu však říci, že je to tu o dost menší než ten sklad. Taky jsme se poohlíželi po možných způsobech jak Bunza odlákat. Pak jsem našel něco zajímavého. "Píše se tu, že když do té trubky promluvíš, z druhé strany tě uslyší jako Mommy Long Legs." řekl jsem Fredovi. "Přijde mi to dosti podivné a nepraktické, ale můžeme to zkusit." řekl Fred a stoupl si k té trubce. "Bunzo!" houkl do trubky Fred. "M-Mommy?" ozval se tlumeně Bunzo. "Bunzo, ty nepolušný králíku! Jak si představuješ, že jsi je ještě nezabil, co?" pokračoval Fred. "Já to vysvětlím, Mommy! Není to moje vina!" pištěl v dálce Bunzo. "Mě to nezajímá! Dala jsem ti primitivní úkol a ty jsi selhal! Původně jsem měla v plánu, že si z těch dvou udělám večeři, ale jestli je nedostaneš, udělám si večeři z tebe!" řekl jsem do trubky. Jako odpověď se nám dostalo tlumené vyděšené kvičení. Lest se nám vydařila. Tři minuty jsme běželi pryč, ale když jsme zahnuli za roh, málem jsme se s Bunzem srazili. "Co se děje? Hoří snad?" zeptal se ho Fred. "Pánové, jsem v hajzlu. Mommy Long Legs mi před chvílí hrozila, že mě zabije, pokud nezabiju vás." svěřil se nám Bunzo. "Něco takového jsme zaslechli. Hold se obětujeme a možná tě Mommy Long Legs pochválí." nabídl jsem. "No, to by šlo, ale stejně mě moc nepochválí, protože to zabralo více času než mělo." vysvětlil Bunzo. "To je taková vždycky, nebo si na tebe jenom zasedla?" zeptal se Fred. "No, když má blbou náladu, nejčastěji si svoji blbou náladu vybije na mě. Normálně je v pohodě a vycházíme spolu dobře, ale jakmile má horší náladu, nejsem schopen být s ní, aniž by na mě vyjela." řekl nám Bunzo. To mě přimělo k nápadu, který by se Fredovi asi moc nelíbil. "Tak to bys mohl být s námi. My dva taky nemáme zrovna nejlepší vztahy s Mommy a pokud se odtud chceme dostat, mohl bys nám pomoct." navrhl jsem. Fred už chtěl něco říct, ale rychle a jasně jsem mu naznačil, že teď není čas na pochyby. "Vzhledem k tomu, že bych nejspíš zemřel tak jako tak, tak jdu s vámi. Když vás nemohu zabít, tak vás aspoň zkusím dostat ven." souhlasil s mojí nabídkou Bunzo.