Li: Mé ráno je každý den stejné, vstanu v 6:15, jdu do koupelny, dám si sprchu, vyčistím si zuby, obleču si sako a jdu do kuchyně, kde se najím a jdu před dům, kde na mě pokaždé čekal Foire s autem a jeli jsme spolu do práce, hned to bylo ale nezvyklé, protože jsem měl nečekanou návštěvu. Koho? Tak tohle jsem opravdu nečekal.
Přišla za mnou moje babička a tak jí Foire pustil dovnitř za mnou do kanceláře, brečela, tak jsem se starostlivě zeptal ,, Babi? Co se stalo?" Ona na mě koukla a řekla ,, Dědeček Lee zemřel." Koukl jsem na ní zaraženě, děda Lee zemřel? To jako vážně? Však mu nikdy nic nebylo, byl silný a nikdy nebýval nemocný, co si pamatuji. Babička mě pozvala na pohřeb, který má být v Seoulu, sice nevím, jak mě babička našla, ale nevadí, pak mi došlo, že možná z té reklamy v televizi a možná podle toho. Pozvání jsem přijal, ale bál jsem se, že tam bude i Hyang a pak už se ho nezbavím, ale jdu tam hlavně kvůli dědovi. Kdy babička odešla, tak jsem otevřel šuplík v mém pracovním stole a byla tam ta fotka, kde jsem já a Hyang, když jsme byli malí, bylo to těsně předtím, než jsem utekl z domova. Vzal jsem fotku do ruky a koukal jsem na ní, palcem jsem přejel po obličeji Hyanga a pak jsem fotku radši uklidil. Koukl jsem na hodinky a byl čas jít domů, tak jsem zavolal Foiremu, aby mě odvezl domů a tak udělal.
Foire: Pan Li chce odvézt domů, tak jsem ho odvezl, ale začal jsem si všímat nějakých malinkých věci na něm, choval se jinak než obvykle, ale nebudu se do toho plést.
