Jiskry z hvězd

Timber a Delta Radian v prázdném vesmíru

Pozn.au.: Lehce 18+, upozorňuji na lechtivé narážky, ale není třeba se ničeho bát. Zároveň ale nečekejte žádnou divočinu xD. MxM ale i MxF svým způsobem. Přeji hezké čtení.

Hluboko v temném vesmíru, kde v okolí není nic, absolutně nic, jsem snil své nekonečné sny o světech a bytostech žijících na nich. Sledoval jsem jejich osudy, životy. Jejich zrození i smrt... Přesto nejsem žádný filozof. Jsem jen obyčejný mech, co sní o věcech, které touží vidět a poznat a-

„Sweetspark? Mohl bys být tak laskavý a podívat se na tuhle rozvodnu?" Do mého rozespalého obličeje se rozsvítila obrazovka ukazující místo na lodi, které jsem navštívil ještě poměrně nedávno. Vlastně jsem tam byl, než jsem šel do úsporňáku.

Obrazovka hlásila únik energonu a můj titán zněl naprosto frustrovaně. Poslušně jsem se zvedl z křesla na můstku a ještě rozespalý se poklusem vydal chodbami, halami, ochozy a schodišti na palubu, kde došlo k protržení rozvodné kabeláže. Každé dveře se přede mnou otevíraly a zavíraly, aniž bych musel sahat na zámky. Můj jediný společník v tom nekonečnu sledoval každý můj pohyb.

Dorazil jsem na místo. Z údržbářské přihrádky nedaleko jsem vyjmul opravářský set a prohlédl si špatně provedenou opravu. Musel jsem být včera asi lehce přiopilý, že jsem si na tom nedal záležet. Většinou jsem pečlivý. Neváhal jsem tedy déle a pustil se do toho. Přehodil jsem obvod, celou problémovou oblast jsem zdrsnil, nanesl na něj bondovací prostředek, kterým jsem potřel i novou záplatu, abych vytvořil vazbu, přiložil ji na mohutný kabel a laserovou svářečkou jsem aktivoval vazebný prostředek a svařil okraje záplaty. Titán ozkoušel kvalitu opravy a když mi ji schválil jako výbornou, obrátil jsem se k odchodu.

„Máš ještě někde nějaký problém, Energonie?" Na nejbližší obrazovce se promítlo nejméně patnáct problémů. Můj drahý společník mi přes naše mentální pouto jedno po druhém popisoval. „Super," poznamenal jsem ironicky, „takže zpátky do práce."

Mimochodem, jmenuji se Timber. Já a můj přítel, titán Delta Radian, pocházíme z planety Gigantion. Parťáci jsme už... strašně dlouho. Na Gigantionu jsme spolu začali pracovat na základech pro nové město. Moc jsme si nerozuměli. On chtěl jedno a já něco jiného a zkuste se dohadovat s titánem. Trvalo mi léta, než jsem se od caminských cityspeakerů naučil, jak s ním vůbec komunikovat.

Jednou jsme dostali úkol. Doletět pro suroviny na těžební stanici o několik tisíc soustav dál. Nic těžkého. Taková běžná rutina. Vyrazili jsme tedy jen mi dva. Jeden titán a jeden titanmaster – to prý stačí na vyzvednutí nákladu a dopravení zpět na Gigantion... Jop. Ale to vám nikdo neřekl, že vesmír je plný záludností a že pokud špatně zadáte jen jediné číslo v souřadnicích, můžete skončit někde úplně jinde. Přesně to se nám stalo. Pustili jsme se do menší hádky a já v afektu navolil úplně blbou adresu. A Delta na ni skočil.

Ještě stále jsme byli ve stejné galaxii a měli jsme šanci na úpravu kurzu a návrat k původní trase. Jenomže – a teď přichází ta chvíle, kdy nám cestu zkřížila vesmírná záludnost – jsme se octli poblíž jakési anomálie, která nás vtáhla do sebe a vyflusla někde na druhým konci vesmíru. Nejsem astrofyzik a jako vesmírný pilot jsem břídil, ale předpokládal jsem, že Delta bude vědět, co a jak. Hm... Delta nevěděl. Později přiznal, že nepatří mezi nejzkušenější titány. Vlastně nebyl o moc starší než já.

Zůstali jsme zaseklí v prázdnotě mimo dosah všech komunikací, sami a s pomalu krátícími se zdroji. Za co musím Deltíkovi poděkovat, je jeho nenasytnost. Nikdy nemá dost. Tedy neměl – musel se v naší situaci poměrně dost uskromnit. Štěstí je, že si před cestou udělal zásoby, jako kdyby snad doufal, že si uděláme někde po cestě výlet. A to se mu fakt povedlo! Strašně moc chtěl cestovat a objevovat zákoutí vesmíru. Na rozdíl ode mě, který by nejradši zůstal doma 24/7.