Jiskry z hvězd

Konečně mise

Tato povídka je o Wheeljackovi a o tom co se mu (alespoň podle mě) přihodilo v době, kdy Bumblebee dostal zprávu od Optima a se Strongarm a Sideswipem se ocitl na Zemi. Povídka je dlouhá a dala mi zabrat, ale její psaní jsem si užívala (obzvlášť vyprávění a popisování). Doufám, že se vám bude líbit. :)

Přidala jsem pár obrázků, aby to čtení nebyla taková nuda. ;)

------------------------------------------------------ 

Věznice Tyger Pax, oddělení s nejvyšší ostrahou – tak tady teď náš Wrecker pracoval. Byl tu teprve krátkou dobu a už stihl s každým vězněm prohodit pár slov. Nikoli však přívětivých spíš takových výsměšných. Byla to pro Wheeljacka velká změna hlídat vězně. Po pravdě by nejraději vzal svoji vesmírnou loď a dělal něco užitečnějšího, což bylo hledání a chytání zbylých Decepticonů.

Zrovna dokončil obchůzku, zkontroloval zabezpečení cel a spustil zamražení vězňů. Povykující Decepticoni ztichli. Wheeljack odešel z oddělení a celé ho ještě jednou zabezpečil. Ze zvyku sáhl na granát, který měl připevněný na boku a otráveně si povzdechl. Pak se odebral na velitelství věznice.

Bylo tam pár skupin strážníků, kteří momentálně vystřídávali své kolegy v ostatních vězeňských odděleních. Wheeljacka vystřídal bot, který se podobal Bulkheadovi, ale Bulkhead to nebyl. Ten měl lepší věci na práci – pod velením Ultra Magnuse pátral ve vesmíru po skrývajících se conech.

Wheeljack si opět povzdechl.

„Jdu si lehnout," poplácal mohutného bota po rameni. „Hlavně je nerozmazluj jako posledně." Bot se na něj podíval a jeho pohled plný zášti jakoby říkal: Starej se o sebe! Prudce sebou trhl a odešel, odkud Wheeljack přišel. Wrecker se jen ušklíbl a zamířil do odpočinkového sektoru.

Posadil se na svou postel a ke rtům přiložil válcovitou nádobu s energonem, kterou si vzal po cestě. Najednou vypil třetinu a zbytek si tam nechal na později. Nádobu položil na desku vedle postele a natáhl se na záda. Ruce si založil za hlavou a zavřel oči. Všechny jeho systémy se zpomalovaly a on upadl do úsporného režimu.

Probudil ho známý hlas, volající jeho jméno.

„Wheeljacku, ozvi se vojáku!" Bot otevřel oči, aby zjistil, kdo to na něj volá. Nikoho ale neviděl. Uvědomil si, že ho někdo kontaktuje přes vysílačku. A už věděl, kdo ten někdo je. Ultra Magnus. Od té doby, kdy se Optimova jiskra spojila s jádrem Cybertronu ve Studně Prajisker, ho Magnus častěji oslovoval jménem – vlastně všechny Autoboty, jenž tam tenkrát byli, oslovoval jmény.

„Ano, pane?" Wheeljack se zvedl a protáhl se.

„Kontaktuji tě přes Cybertronskou centrálu, nacházím se v soustavě H450. Na sedmé planetě od hvězdy se nachází silný odboj Decepticonů. Vezmi si s sebou někoho schopného boje a připojte se ke mně. Čekám tě co nejdříve."

„No konečně! Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale jsem rád, že vás slyším." Hovor skončil a Wrecker si stoupl. Vzal z desky nádobu se zbylým energonem a všechen ho vypil.

O třicet kliků (minut) později už Wheeljack uháněl ve svém cybertronském auto-módu do jednoho z doků ve městě Tyger Pax, kde stála jeho nová loď. Říkal jí Jackhemmer verze 2.0. Původní Jackhammer byl zničen na Zemi, když pomáhal základnu botů bránit před cony. Stále měl v živé paměti, jak na něj Starscream poslal rakety, které ho sestřelily z oblohy.

Zastavil se a transformoval se. Rychle prohlédl svůj stoj, provedl kontrolu a zaplatil za parkování a doplnění paliva dělníkovi tohoto doku. „Dobrá práce," pochválil ho. Nastartoval motory a chopil se řízení.