DEA - Bláznův odkaz

6.

Po Dimově odchodu si Elsintha objednala další džbánek kořeněné medoviny a na chvíli se zabavila pozorováním hostů na protější straně hostince. Sedělo tam mimo jiné i několik hromotluků, co dělali na zdejší pile, ve velmi bujaré náladě. Hráli jakousi hru, při níž se předháněli, kdo z nich má větší ego a nebylo divu, že je brzy musela zklidnit hostinská. Bard, který neúnavně drnkal na svou loutnu, opřený o sloup u dveří do kuchyně, už nebyl sám. Jeho zpěv posílila lehce oděná dívka, která smyslně pohupovala boky do rytmu a házela očky po viditelně majetných obchodnících sedících nedaleko u malého stolu. To upoutalo Elsinthy pozornost a náramně se u toho bavila. Nejspíš to byla zdejší dívka, protože v těch hadřících by daleko nedošla, vzhledem k počasí, jež se venku zkazilo dle předpovědi. Blesky byly vidět docela zřetelně i malými okénky u stropu a tak hostinský musel, i přesto, že byl den, rozsvítit všechny svíce v lokále.

Po několika košilatých písních si to obdařená dívka již ladně vykračovala po schodech vzhůru i se svým úlovkem, držíc ho kolem ramen a Elsintha v tu ránu usoudila, že v krčmě už není nic zajímavého k vidění. Posbírala ze stolu zbytek ovesných sušenek, co vyžebrala na hostinské a nastrkala si je do kapes na horší časy, přičemž nemohla opomenout na svůj nedopitý džbánek. Nebylo ještě ani poledne, když se potácela po strmých schodech vzhůru zanedlouho po té, co se vytratil zamilovaný páreček. Ačkoliv následky alkoholu měla tu čest ve svém bídném životě již poznat, bylo tomu hodně dávno a zcela zapomněla, jak náročná chůze může být. Pletly se jí nohy a neustále padala na stěnu, kde viselo několik vybledlých obrázků zdejší krajiny, které se při každém otřesu chovaly, že se odporoučí k zemi.

Úzká chodba v horním patře, kde vrzala podlaha při každém kroku, se zdála na první pohled snadnější pro chůzi, jenže to by musel být její dlouhý plášť na svém místě. Po několika krocích se jí do něj zamotaly nohy a ona se za hlasitého smíchu skácela k zemi. Ruku, kterou svírala ucho džbánku držela vzhůru a rozjařeně jásala, že nerozlila ani kapku, ale to už na ni hleděla naštvaná dívka z vedlejších dveří. Zřejmě ji vyrušila při námluvách a dávala to velmi hlasitě najevo. Okřikla ji, aby mlčela, jenže to Elsinthu ještě víc rozesmálo a tak nebohé, polonahé dívce nezbylo nic jiného, než ji pomoci zpět na nohy. Dovedla ji za smrště nadávek až ke dveřím, na něž ukazovala a pak se rozeběhla zpět za svým bohatým obchodníčkem, který na ni už volal líbezným hláskem, ať se mu vrátí.

Elsintha se opřela ztěžka o dřevěné futro dveří, nohou rozrazila dveře a nahlédla dovnitř v domnění, že najde Dima v jedné z postelí. K jejímu překvapení však nespal. Seděl u stolu, kde hořela ve svícnu velká svíce a v ruce držel knihu. Udivovala se tomu jen krátce, protože ztratila rovnováhu a přepadla přes práh, kde skončila na kolenou a prskala smíchy. Zkoprnělý Drakorozený na ni chvíli zíral, než mu došlo, že by měl pro jistotu zavřít dveře. Přitom však musel hbitě uhýbat jejím rukám, které po něm lačně chňapaly a také spršce lepkavé tekutiny, kterou přitom šplouchala do všech stran.

„Ty si vážně hrozný suchar," zkonstatovala, když se jí povedlo vstát ze země a dopotácet se ke stolu. Položila džbánek do jeho středu, kde stála ještě ošatka s chlebem a svalila se na židli naproti Dimovi, který ji rozpačitě přehlížel.

„Dyž si byl ve Vo-řavově, tak ses tam náramně b-avil a tady si jak leklá ryba. No ano, ča-roděj mi o tom říkal, jak ses tam válel před hospo-dou ožralý. Ani se ne-usměješ. Umíš to vůbec?" hihňala se opile Elsintha a sledovala jeho kamennou tvář, kterou zvedl od knihy. Bez zábran k němu nečekaně natáhla obě ruce a konečky ukazováčků mu zvedla koutky úst do směšného úsměvu, což Drakorozený nečekal a zkoprněl. Zatím, co on byl v šoku z jejího počínání, ona se znovu rozesmála a nezastavily ji ani jeho ruce, které ji odstrčily.