Fell in love asi ťa mám viac než rad!/yzomandias

Začátek

"Kam jdeš?" Zeptal se Domča. "Jdu za Danem. Už par dni do zadu něco chtěl ale až dnes jsem měla čas. Budu doma co nejdříve. Neboj." Obejmula jsem ho. "Pozdrav ho." Usmál se. "Jasné." Oblékla jsem si bundu a otevřela dveře od bytu. Vyrazila jsem na cestu za Danielem. Při jeho bytě jsem zvonila několikrát ale nic. Naštěstí mám klíče. Otevřela jsem a Vyběhla až na nejvyšší patro. Tam má byt. Odemkla jsem a vesla dovnitř. Bylo tady hrobové ticho. Nikde nikdo. Vesla jsem do jeho pokoje. To co jsem viděla mi vyrazilo dech. Do oči se mi natlačili slzy a v krku se mi udělal knedlík. Dan se oběsil. Hned jsem volala záchranku. Řekli mi abych ten provaz nějak dala dolu a pomohla mu na zem aby ho to proste nedusilo.   Nějak se mi to podařilo. O par minut zvonila záchranka. Řekla jsem jim co vím. Když ho brali všimla jsem si na stole obálku s nápisem PRO VÁS RODINO MOJE vzala jsem ho aby si to nikdo nevšiml. "Když vás mužů poprosit aby jste odešla a dala nám na vás kontakt abych vás zavolal na stanici bylo by to možný ze Jo?" Zeptal se policista. "Jo jasné." Snažila jsem se usmál. Pak jsem odešla. Hned jsem volala klukům. Došel pro mě Jakub. Hned jsem mu padla do náruče. "Co se stalo? Proč jsou tady fizli a záchranáři."zeptal se. "Daniel se oběsil." Brečela jsem. Nevím či mi vůbec bylo rozumět. "Nedělej si srandu Nikolo." Kouknul na mě. "Jakube já si nedělám srandu." Složila jsem se k zemi. Jakub mě zvednul na ruce. Já obtočila nohy okolo jeho pasu. On své ruce dal má moje zadá po kterých mě hladil. "Fakt to myslíš vážně?" Zašeptal. "Jo Jakube." Zašeptala jsem taky. Cítila jsem na mem rameni kapky. Jakubové slzy. On brečel. Nechci aby brečel. Nechci ho vidět brečet. "Kubo Nebreč prosím." Zakňučela jsem mu do ramene. "Týno byl to můj nejlepší kamarád." Kouknul na mě. "Já vím Kubo promiň." Dala jsem naspat tvar na jeho rameno. "Půjdeme domu ano?" Zeptal se. Já jenom přikývla. Odnesl mě do auta a pak nasedl i on. Hned jsem šly domu.

Vše jsem jim řekla. Teda jako já toho taky moc nevím. Kubo si mě celou dobu držel při těle. Věděl jak mě to bolí. Věděl ze tyto situace nezvládám. "Našla jsem tam ještě tohle." Vytáhla jsem list z bundy.  "Přečteš to?" Zeptal se Dominik. "Asi Jo." Začala jsem otevírat obálku. Vytáhla jsem z ni papír s textem.

Omlouvám se
Moc se vám omlouvám za to co jsem udělal. Teď když to čtete už tady nejsem a bojím se kdo mě našel. Vím jak to má Nikol a mrzí mě když mě někdo z vás tak musel vidět. Miluju vás a budu na vás dávat pozor. Vždy vás budu milovat o to se nebojte. Budu vás chránit. Teď proč jsem to udělal. Měl jsem dluhy. Proto jsem volal Niky aby přišla. Potřeboval jsem půjčit. Omlouvám se ze jsem nic neřekl. Podělal jsem to na plný čáře a tak vám posral život moji blbosti. Udělal jsem to protože jsem se bal ze to nedám. Teď si říkáte ze by jste mim pomohli. Já vím ze Jo ale byla to moje blbost a já vám nechtěl uškodit. Kluci dělejte hudbu nadále. Jste šikovný. Moc skvělý a nepřestanete kvůli mě. Nikol nadále se věnuj modelingu a neopouštěj je. Nezvládli by to bez tebe. Pro nás si jako sestra. Pro všechny. I když si teda sestra jen Dominika. Vždy když jsme se někdo hádali přišla si ty a urovnala si to. Buď tak hodna a snáž se aby je nikdo nerozdělil. Bylo by to kurva na hovno. Ještě jednou vám moc dekuju za všechno. Miluju vás.

Ps: nějaký peníze jsou v matraci v Nikolinym pokoji. Vím ze tam  na sto procent nekoukate ;)

Rozbrečela jsem se. Znovu. Chtěla jsem křičet. Chtěla jsem do něčeho mlátit. Ale hlavně jsem ho chtěla zpátky. "Nebreč. Klid." Obejmul mě Kubo. "Ne Jakube je to moje chyba. Kdybych přišla tehdy kdy mě volal mohl žít." Řekla jsem a vstala. Odešla jsem do pokoje. Lehla jsem si a zabalila jsem se pod peřinu.

-

Úvodní kapitola mého nového příběhu!! Moc se mi zatím líbí kapitoly které mám napsané ale mám v tom zatím dost bordel a nejsou uložené tak jak mají takže k vydání další části to ještě nevidím doufám ze se vám tenhle začátek bude libit❤️