Zamilované básničky

Neuhasitelný žár

Ten žár co ve mně probouzíš,
jen ty víš jak ho uhasíš!
Nenech mě tu už čekat dál,
jen ty víš jak velký je ten žár.

Stačí, když tvůj úsměv vidím,
jsem bezradná, co dělat nevím.
Přemýšlím jak zapomenout,
nemůžu být pořád na kolenou.

Dotkneš se mojí ruky tou svojí teplou dlaní,
já vím občas dojde na placení těch daní.
Jsme si spolu souzeni,
ale vím tvůj názor to nezmění.

Nevíš jak moc toužím tě obejmout, políbit,
ani nevíš jak těžké je se ti znova zalíbit.
Unavená už si tolik připadám,
občas mám pocit, že to všechno vzdát.

Ten žár co ve mně září,
propadám představám o tvoji tváři.
Jak tě po ní pohladím,
vezmu do dlaní a políbím.

Líbám tě, cítím tvé teplé ty,
vnitřně se všechno zahřeje to umíš jen ty.
Představám neuniknu, nemůžu tě mít,
alespoň v představách můžu s tebou žít.

To teplo, ten žár, ten hlad,
potřebuju z tebe všechno servat.
Potřebuju přitulit tělo na tělo,
aby to teplo zmizelo.

Potřebuju s tebou spojení,
na tom se nic nemění.
Potřebuju jenom tebe,
potřebuju barevnější svět kolem sebe.

Uhas ten žár, pronikni do útrob mých,
já také utopím se v očích tvých.
Polib mě, dotkni se mě, jak už víš,
možná se také ve mně utopíš