Zamilované básničky

Tvá

Kdo pohladí mé vlásky,
kdo utře moje slzy?
Kdo ptá se na otázky,
že strašně mě to mrzí?

Všechny od sebe odháním,
sama se nedocením.
Jsem ta špatná dívka já,
proto jsem stále nešťastná.

Ty jsi tak výjimečný po mém boku byl,
kéž by to můj mozek docenil.
Pozdě jsem to zjistila,
proto jsem tě ztratila.

Kéž bych měla ty hodiny,
mohla vrátit čas.
Kéž by jsi mi to rozmluvil,
a vrátil ke mně zas.

Promarněný život,
promarněný čas.
To je nejvíc smutné,
je to v každém z nás.

Jako když slunce schová se za mraky,
schoval se i úsměv můj.
Bez tebe nejsem vůbec šťastná,
cítím se strašně prázdná.

Chybí mi tvůj úsměv každý den,
přála bych si vidět tě, jít s tebou ven.
Beze slov jsme si rozuměli,
jen s tebou byl život celý.

Myslím často na tebe,
i teď slzy po tváři tečou.
Koukám se do černého nebe,
a hodiny se pomalu vlečou.

Čas prý všechny rány zahojí,
ale já tě stále Miluji.
Pravá láska prý hranice překoná,
doufám, že jednou budu tvá.