Zamilované básničky

Láska

"Pojď ke mě"slyším  hlasy
kdo pak to je kdo hledá mě?
" Kdo jsi nějaký anděl spásy? "
"Ne jen kluk co tě miluje"

"Takový kluk není lásku už nechci"
"Netrap mě prosím a řekni, kdo jsi?"

"Znám tě snad?"
"Kdo miluje mě,  mám právo ho znát"

"Nemáš na to právo zatracuješ lásku"
"Nemůžu zase milovat jen nenávidět lásku"

"Zkus mi prosim šanci dát nezklamu tě mám tě opravdu rád"
"Nemůžu ti šanci dát mé srdce dávno přestalo bít,  nechci muže chci mít klid".

"Já, ale vím, že přemýšlíš, že  mi šanci dáš"
Ano milý stíne pravdu máš.

"Máš pravdu mám tě taky ráda, ale  rány mám hluboké to je ta zrada."
"Neboj se a konečně mi ruku dej, já ti neublížím to na paměti měj"

Najednou jedna slza střídá druhou.Nechci před ním brečet mám minulost krutou.

Najednou přijde  ke mě
tak moc ho toužím obejmout.Nechci být bez něj, ale ani špatně dopadnout.
On přečetl myšlenky mé pohladil mě po tváři a v objetí mi úsměv  lehce zazářil.

"Dokud to nezkusíš nemůžeš konec znát dej mi malou šanci snad"
Pravdu má snad už nechci dál rozum poslouchat.Srdce má pravdu a rozum ne každý jednou podle srdce se rozhodne.

Ale co, když to láska není jen touha ztracená.Kdo to má vědět snad jen já.

"Dej mi ruku moje malá princezno" zašeptá hlas. Já jdu k němu však zradí mě tělo zas. "Proč brečíš lásko všechno dobré bude já tě chci milovat navždy to tak bude."