STEREK ONESHOTS ✓

wolf with fox

Měsíční paprsky pronikaly skrz listnaté stromy v parku, kudy se v tuto pozdní hodinu procházel vysoký muž. Potřeba pročistit si hlavu byla více než nutná. Jistý hnědovlasý chlapec se mu stále objevoval před očima a měl ho plnou hlavu. Bylo to tím, že ho v poslední době vůbec neviděl? Že nechodil na schůzky se smečkou, i když dřív by dal cokoliv za to, aby tam mohl být a prohlašovat jakékoli sarkastické poznámky? Nebo to bylo tím, že vysokého může zkrátka bavilo být v hnědovláskově přítomnosti a poslouchat jeho hlas?

Ať už ten důvod byl jakýkoli, vysoký muž s ebenovými vlasy se zamyslel asi až moc, protože si uvědomil, kde je a kdo před ním sedí na lavičce s lahví tvrdého alkoholu v rukou. Zastavil se na místě a chvíli chlapce pozoroval. „Co na mě tak vejráš? Nikdy jsi mě neviděl?" křikl na něj hnědovlasý chlapec a rozmáchl rukama tak moc, až mu vyletěla láhev z ruky, a kdyby vysoký černovlásek nebyl vlkodlak, a nezachytil láhev v letu, asi by se roztříštila o nedaleký strom. Postavil lahev pomalu na zem a zase se zadíval na klučinu před sebou. „Co tady vyvádíš, Stilesi? Víš, kolik je hodin?“ zeptal se a klekl si před něj v bezpečné vzdálenosti, kdyby ho náhodou Stiles chtěl praštit. „Proč tě to zajímá? Nikdy ses o mě nezajímal, tak proč teď, Migueli?“ zamumlal Stiles nesrozumitelně, což bylo nejspíš zapříčinilé tím alkoholem, co před pár chvílemi svíral v rukou.

Černovlásek opominul přezdívku, kterou ho Stiles nejednou oslovil a povzdechl si. „Stilesi, pojď domů. Nachladíš se a já tě nechci mít na svědomí,“ snažil se ho přesvědčit, když zpozoroval jeho lehkou bundu, a mimo to i roztomilou čepici s liščími oušky, když venku mrzlo, ale Stiles jen prudce vrtěl hlavou. „Nikam s tebou nejdu. Ještě mě ukradneš, zahrabeš mě pod zem jako svou sestru, ale nejdřív mě znásilníš, pokoušeš mě a podřízneš mi hrdlo. Ne, Dereku. Já nechci.“ Derek se zamračil při zmínce o jeho mrtvé sestře, ale zanechal chladnou hlavu. Jednoduše se postavil, vzal Stilese za ruku a zvedl ho z chladné lavičky. „Derekuuu,“ zahučel Stiles, když si ho opřel o rameno a vzal ho kolem pasu. Derek na jeho protesty však nijak nereagoval a pokračoval v tahání ho po studené bílé pokrývce.

„Dereku, proč.. proč mě nemáš rád? Já tě přece mám rád, tak proč mě nemáš rád ty?“ zamumlal Stiles do černovláskova ramene a nechal se táhnout kupředu. Derek si jen povzdechl a chytl si Stilese lépe a pevněji. Nebyla pravda, že by ho neměl rád. Jen si to nechtěl přiznat. Proto řekl jen univerzální odpověď: „To není pravda, Stilesi.“ Jenže Stilesovi tahle odpověď očividně nestačila. „Já vím, co teď děláš. Snažíš se mě přesvědčit o opaku. Protože ty mě vyloženě nesnášíš. A víš proč? Já vím proč. Protože jsem jenom pubertální děcko, co tě obtěžuje při každé možné příležitosti, že mám pravdu?“ zeptal se Stiles, ale než Derek mohl něco namítnout, pokračoval. „Samozřejmě, že mám pravdu.“ Derek se zastavil a otočil Stilese čelem k sobě. „Tak se podívej. Meleš blbosti, Stilesi. Já tě mám.. mám tě.. uhh.. víš, co myslím. Prostě tady nemluv o něčem, o čem nemáš vůbec tušení a nech mě tě dovést domů,“ zašeptal Derek a u toho ho probodával pohledem. „Prosím,“ dodal ještě, když na to Stiles nic neřekl.

Ten se však ale ani potom nepohl, jen s ním dál udržoval oční kontakt. Najednou, jako by se vše kolem nich zpomalilo a byly jenom jejich oční studánky, které se vzájemně utápěly v těch druhých. Stiles odvrátil svůj pohled od Derekových očí a zadíval se na jeho rty. Po pár sekundách se zadíval zpět do jeho očí a pak zpátky na jeho rty. Derekovi se zadrhl dech při pohledu na šerifova syna, jak se mu snaží dát signál k tomu, aby ho černovlásek políbil. Ještě chvíli ho pozoroval a přemýšlel nad tím, jestli to, co Stiles chce, a to, co se Derek chystá udělat, je správné, ale po chvíli jen zamumlal něco ve smyslu, že je to stejně jedno, a přitiskl své rty na ty hnědovláskovy.