Cool Kids

Dítě a nůž

Smích mě hned přešel. Co si o sobě ten namyšlenec myslí? Že mě tady bude peskovat, kdy se mu zachce? No tak to ne chlapečku. S ledovou tváří jsem došla úplně k němu, viděla jsem svůj odraz v jeho očích: "Proč si myslíš, že bych tě měla poslouchat.". Docela mě to dopálilo, už jsem natahovala ruku s touhou mu jednu vrazit. Nezajímá mě, že je větší. Já nemusím poslouchat nikoho! Jenom sebe a Anu. Pak udělal něco, co jsem nečekala. Posadil se. Usmál se a když jsem se napřahovala, že mu už jednu vrazím, chytil mou ruku a strhl mě k sobě. Moje rty se ocitly na jeho a já pocítila až moc příjemné mrazení po celém těle. "Co tady sakra děláš?!" ozvala se sestra. Odtrhla jsem se a vyběhla ze dveří. I na chodbě byl pořád slyšet smích toho bastarda. Doběhla jsem na pokoj, zabouchla dveře. Bylo mi úplně jedno, jestli sem teď vrazí čarodějnice a seřve mě, že zavírám. Svezla jsem se podél zdi na zem a seděla. Vydýchávala to. Tohle bylo nečekané, opravdu nečekané. Prsty mi samy přijely po místě, kde se dotkly rty... Sakra! Vždyť ani nevím, jak se jmenuje, je tohle normální?? To takhle normálně políbí každou holku? Byla jsem zmatená, ale ne dlouho. Jak už mě napadlo, rozrazily se dveře a čarodějnice s ježatým účesem mě odvlekla do jídelny. Posadila jsem se na židli, ruce podél těla a seděla. Nebudu jíst! Prostě ne! Přisedla si ke mě doktorka: "Ale no tak, nemůžeš toho nechat? Měla bys přestat trucovat, chceme ti jenom pomoct.". Ani jsem se na ni nepodívala a dál mlčela. Seděla tam se mnou dobrou hodinu, kručelo mi v břiše, ale ani jsem se nepohla. Myšlenky mi pořád utíkaly k tomu klukovi. Chci ho vidět, ale proč? Proč tak moc toužím po tom ho zase vidět? A pak jsem udělala příšernou dětinskost. Vzala jsem do ruky příbor. Ale ne se záměrem cokoli sníst. Nožem jsem prudce a se silou přejela po zápěstí. Rozesmálo mě to, tak jsem se začala smát. Doktorka se zamračila a zavolala si poskoky. Hned jak doběhli, smích mě přešel. Mnula jsem si bolavou tvář.