Cool Kids

Nenávidím a miluji

Tak dalo se to čekat, že má nějaký problém.. jinak by tady nebyl, logicky. Ve skutečnosti mě to ani nepřekvapilo. No není to špatné. Může být hůř. Třeba čtvrtý stupeň demence. Zasmála jsem se svému vtipu. Vlastně to ani tak vtipné nebylo, ale co mám dělat? První kluk, ke kterému asi konečně něco cítím. A on má dvě tváře. Přemýšlela jsem, co to vlastně bipolarita je. Něco málo o tom vím, ale ne všechno. Člověk to neovládá. Má své dva extrémy. No, to by sedělo. To by vysvětlovalo, proč mě políbí a pak na mě řve. Ale jak to tedy je? Má mě rád, nebo mě nenávidí? Vlastně jsem byla naštvaná. Nikdy pro mě kluk nebyl důležitý. Ne, že bych nechtěla kluka, jenom jsem nepotřebovala být někým ovládaná. Ale čím dál víc si uvědomuju, že mě k Treyovi něco táhne. Nelíbí se mi to... Takhle jsem se svýma myšlenkama strávila celou noc. Nespala jsem. Ostatně moc toho nenaspím, patřím mezi noční tvory. Ráno mě tedy zase odtáhli na snídani. Šla jsem dokonce dobrovolně a ochotně. Chtěla jsem videt Treye. Podali mi jídlo, zamířila jsem ke stolu, kde už seděl Trey "Ahoj" usmála jsem se na něj. Sklopil hlavu. Zvedl se. A... Odešel ?