Zástava

Kapitola 3: Chcípák

„Hel?" vrazil do jejího pokoje opět bez zaklepání.

Nadskočila od psacího stolu, nad kterým se skláněla, strčila si ruce v bok a vyčítavě na něho hleděla.

„Nejsem jedním z tvých poskoků, abys mi sem jen tak vtrhával! Myslela jsem, že to jsme si už vyjasnili!"

„No jo, no jo, promiň," mávl rukou a zamířil k její šatní skříni, kterou vysunul a začal se přehrabovat ramínky.

Docupkala k němu a bojovné naladění ji očividně neopouštělo. „Můžeš mi říct, proč se mi hrabeš ve věcech?"

„Hmmm," odbyl ji, „tyhle jsem hledal," a vrazil jí do ruky šaty v barvě květu lnu. „Převlékni se, za půl hodiny vyrážíme za tvou rodinou."

„Proč? Stalo se něco?"

„Řekněme, že je to zdvořilostní návštěva. Zatím."

Štrádovala si to nedočkavě vstupní halou sem a tam. Na chvíli se zastavil a spokojeně ji sledoval. V bleděmodrých šatech s lodičkovým výstřihem, které jí končily těsně pod koleny, vypadala přesně tak, jak potřeboval. Něžně, křehce, zranitelně, nevinně. Vlasy měla opět staženy do prostého, hladkého uzlu. Tím, jak se nikdy nemalovala, vypadala při své drobnosti pořád jako dívenka.

Zamířil znovu jejím směrem a ona mu věnovala nervózní pohled. Zdálo se, že se za rodinou těší, ale zároveň v ní hlodaly pochybnosti, proč tak najednou.

„Krásná," zhodnotil ji jednoslovně a jí se do tváří vlila červeň.

 „Magnusi", uchopila ho za loket, „proč tak narychlo? Je něco v nepořádku?"

Podíval se do jejích průzračných modrozelených očí. „Doufejme, že jdeme předejít tomu, aby bylo něco v nepořádku."

Pak si odkašlal: „budu tě muset požádat o tvoji hůlku."

„Cože? Ne! Proč?" durdila se a založila si vzdorovitě ruce na hrudi.

„Vím, že žádám hodně, ale je to v zájmu nás všech. Slibuji, že ji dostaneš okamžitě, jak se vrátíme."

Držela svou hůlku v ruce a váhala. Jemně jí ji vykroutil z dlaně a zasunul ji za opasek vedle své.

„Hel," položil jí ruce na ramena, „kdybych musel být nepříjemný, tak si to prosím neber osobně a věř mi, že je to kvůli zachování míru."

Než stačila jeho slova pobrat, oba je přemístil před branku jejího rodného domu.

Nabídl jí rámě, které váhavě přijala, když vstupovali dovnitř. Vnímala, že jejich dům byl oproti jeho sídlu, které teď obývala, mnohem ošuntělejší. Ale pořád to byl domov. Ve vstupní hale je čekal její nedávno plnoletý synovec, Connorův nejstarší syn. Tetu radostně pozdravil, ale jejímu doprovodu věnoval podezíravý pohled. Zavedl je do obývací místnosti, kde na ně již čekali zbylí dospělí mužští zástupci rodiny.

Stella se k nim chtěla automaticky rozběhnout, ale na chvíli ji zarazil. Musel dát najevo, že on rozhoduje, kdy ji za nimi pustí. Kývl jim všem na pozdrav, a když ho opětovali, pustil Stellu mezi ně. První ji sevřel v pevném objetí její bratranec Jacob. Ostatní jako by spíše jen kontrolovali, že je v pořádku. I ona očima starostlivě všechny skenovala.

„Kde je Ethan?"

„Jeho žena rodí, je u ní," informoval ji Matthew a jí se po tváři rozlil upřímně spokojený úsměv.