Zástava

Kapitola 6: Smaragd

Vtrhl jí do pokoje, následován Mimi s něčím smaragdově zeleným v náruči.

„Magnusi!" zařvala na něho, „většího nezdvořáka aby pohledal. Příště nastražím nad dveře kbelík se studenou vodou."

„Kde jen se v něčem tak malém a roztomilém bere tolik zlomyslnosti," posteskl si a v koutcích úst mu cukalo.

„Doufám, že máš dobrý důvod mi sem takhle lézt," měřila si ho pohledem s rukama zapřenýma v bok a snažila se asi tvářit hrozně nebezpečně.

Což ho málem rozesmálo naplno. Pokynul raději Mimi, aby jí předala to, co donesla.

Stella uchopila kus heboučké látky a zjistila, že jsou to šaty. Překrásné, dlouhé společenské šaty v dokonalém odstínu temně zelené. Se širokými ramínky z průsvitného materiálu, spoustou nepraktických, ale nesmírně elegantních knoflíčků na zádech a na její vkus až nemravně hlubokým výstřihem. Pravda, mezi tím, co považovala za nemravně hluboké ona a zbytek lidstva, byla propast mnoha centimetrů.

„K čemu?" zeptala se ho.

„Na dnešní večer. Pořádám setkání s několika velmi významnými lidmi a potřebuji, abys tam byla taky a byla okouzlující."

„Ne, ne, ne," zaprotestovala a pokoušela se vnutit šaty zpátky Mimi, která je vytrvale odmítala a schovala se zpět za pána. „Jsem vrcholně nespolečenský tvor. Neumím se pohybovat mezi lidmi. Ještě k tomu mezi významnými lidmi."

„Zase přeháníš. Bude se ti to líbit, uvidíš."

„Neuvidím. Nikam nejdu."

Postrčil ji směrem ke dveřím od koupelny.

„Neremcej a běž si je vyzkoušet," pobídl ji s pobaveným úsměvem a loupl očima po Mimi, aby jí pomohla se do těch šatů obléct.

„Tak v tomhle JÁ opravdu nikam nejdu," ozvalo se po chvíli z přilehlé místnosti.

„Nepovídej a pojď se ukázat."

„Nechci."

„Na tebe dneska přišlo období vzdoru, nebo co? Pojď, nebo se přijdu já podívat za tebou."

Ozvalo se tiché zavytí, ale nakonec přeci jen vyšla.

„Možná, kdyby se to tady," přichytila k sobě okraje výstřihu, „a tady," dodala s druhou rukou držící lemy rozparku, „sešilo k sobě, tak..."

„Nesmysl," přerušil ji, uchopil ji za ruku a otočil ji před sebou kolem dokola, „takhle je to perfektní."

„Tohle se hodí možná tak pro Mary, ale ne pro mě."

„Přestaň se zatraceně srovnávat se svojí sestrou!"

Dostrkal ji před velké zrcadlo.

„Dívej se! Jsi dokonalá. TY sama o sobě."

Zavrtěla hlavou a vzdorovitě pronesla: „Nic takového tam nevidím."

„Pak by ses měla vidět mýma očima," zavrčel jí do ucha, zatímco jí kolem krku připevňoval decentní smaragdový náhrdelník.

***

Bylo pět minut po sedmé a Stella nikde. Už se začínal obávat, že ji tréma nakonec přeci jen přemohla, ale pak se náhle otevřely dveře salonu a vstoupila ONA. Téměř všechny pohledy v místnosti se stočily jejím směrem, což ji očividně vykolejilo a na chvíli zmrzla na místě. Předčila naprosto všechna jeho očekávání.